Tao Quit
“Mám tisíce samplů, co s nima? Jedině to všechno pospojovat a nahrát. ”
Tao Quit: Ruty šuty Arizona Texas
Tento příspěvek bude poněkud rozsáhlejší, ale v případě díla takto ohromného zkrátka nelze jinak. Pod jménem Tao Quit (ale také Interpret, Producent, Umělec, Prezident aj.) se skrývá Alexandr Rakita - rapový nerd a nahrávací workoholik, který i s několikaletými pauzami zvládl za svou více než dvacetiletou kariéru nahrát 5000 rapových skladeb. Předpokládám, že v momentě, kdy tohle čtete, číslo se už možná opět zvýšilo. Tao Quit je oficiálním držitelem rekordu za nejvíce nahraných rapových skladeb v Česku, zapsaného v roce 2024. Nevěděl jsem, že takový rekord existuje, ale je to tak. Nemyslím si, že Tao Quita v tomto ohledu někdy v blízké a nejspíš ani vzdálené budoucnosti někdo překoná. Suma jeho díla může v posluchači budit strach se vůbec pokusit do něj zaposlouchat, natož pak ho poslechnout od začátku do konce. Tento strach je však třeba odložit stranou.
Celé dílo pod značkou Tao Quit a příbuznými nicky samozřejmě téměř nelze probádat, jak ostatně zdůrazňuje i sám autor: “Pokud to budete všechno poslouchat, pak jste blázni vy, ne já!” I můj průzkum spočíval ve víceméně náhodných ponorech do hudebního světa, který je pestrý a kromě nekonečných rapových litanií nabízí i různé další polohy, jako například outsider electro jazz alba Život imituje umění nebo cestovatelské sampladelic album Svět je složen ze samplů, postavené na různých samplech posbíraných během autorových cest po světě. Ke slyšení jsou i new age alba s mluveným slovem, hip-hopová opera a mnoho rapových a hiphopových žánrů a subžánrů, specificky uchopených a zpracovaných v Tao Quitově zvukové dílně.
Tématicky se zkrátka Tao Quit neomezuje a ani v textech mu nevystačí tradiční rapová témata a rapuje i o mytí nádobí nebo o nutnosti mýt si ruce, o jelením loji nebo ve skladbě demotivační song popisuje zvukové problémy při natáčení. Do jeho skladeb se vejde i trampská zvuková konstanta “ruty, šuty” nebo ve stejné skladbě nabízí návod pro ostatní rappery “Ideální doba na to dělat rap, venku se děje tolik sraček - zadarmo text!”
Dílo Tao Quita je výbuchem kreativity, ale bez disciplíny, se kterou tvoří, by nebylo možné ho poskládat. Sám někdy o svém pracovním procesu mluví jako o manufaktuře. V souvislosti se svým omračujícím pracovním tempem zmiňuje ideoforii - stav, ve kterém je nápady přímo zavalen a nestačí je realizovat. Jeho dílem také permanentně prosvítá vize ukončení celého projektu. To myslím však stále není na pořadu dne.
ROZHOVOR
Přezdívku Tao Quit sis údajně vymyslel na skautském táboře. Kdy začala tvá hudební kariéra a co jí vlastně spustilo?
Rapuju odjakživa. Ve třech letech jsem skákal na stole a vymýšlel si písničku o hrníčku. Jako každé dítě. V šesti mám nahrávku na kazetě, kde žvatlám něco rodičům na památku a nechal jsem si sám na pozadí pustit rap od Warrena G. Rap jsem zdědil od svého otce, který breakoval, ale v zásadě byl depešák, co miloval jakoukoliv hudbu a mě z nějakého důvodu nejdřív zaujaly kazety s černochy na obale. West Coast, 2Pac, Dr. Dre, Snoop Dogg, Coolio.
V deseti jsem hopskal na posteli na tyhle starý kazety a napadlo mě, si nahrát svojí věc. Vzal jsem dva kazeťáky, vařečku s hrncem a rýži v kelímku a nahrál jsem svůj první song. Můj první rým zněl "Jo, rap to je věc a není to kec, že rapu už nebude nikdy konec." To mě pak na chvíli opustilo, ale hip-hop jsem si oblíbil čím dál víc.
Ve třinácti jsem začal sprejovat. Chytli mě a měl jsem soudy a zaracha přes celé léto. Tak jsem se pustil do psaní. Pořídil jsem si skypový mikrofon za pár korun a první den nahrál demo s třiceti texty, co jsem napsal za celé to léto. Neměl jsem hudbu, takže jsem používal melodie z mobilu. Časem jsem začal vyhrabávat zvuky a instrumentálky z PC her, produkovat přes záznam zvuku, Audacity a pak FL studio.
Ve čtrnácti letech jsem vyhrál lokální freestyle battle s publikem čítajícím 600 lidí, kteří skandovali moje jméno. Bylo to zároveň poprvé, co jsem vůbec byl někde v klubu. Tehdy jsem se stal MC - mistrem ceremonie. Trvalo mi, než se mi podařilo dosáhnout kvality nahrávek, která by vystihovala moje kvality v živém vystoupení. Ale už v roce 2008 jsem bouchl coby "mixtape rapper", kdy moje mixtapy měly třeba deset tisíc stažení. Kolovalo to tehdy po Myspace, warez fórech apod. Taky jsem byl pozván na kompilaci mého maďarského kámoše, kde měl 33 hostů ve 33 jazycích. Měl jsem nakročeno dobře, ale dost jsem na to kašlal.
Tvoříš i pod dalšími jmény, jako Interpret nebo Producent. Jak se tvorba tvých různých alter eg liší?
Především je vymýšlení přezdívek disciplína a zábava sama o sobě. Vymýšlel jsem i jiná svým raným rapovým kolegům a chráněncům. Některá jména jsou bezúčelová, ale většina účel má. Interpret sloužil k anonymizaci v období, kdy jsem ukončil "kariéru", ale musel vydávat (byl jsem např. nominovaný na hot16challenge James Colem a výzvu jsem přijal, ale pod novým monikerem Interpret, což se nedá ani vygooglit).
Potom např. Cosmic Armor Quitterman je jméno pod kterým mám celou sci-fi rap ságu o superhrdinovi. Má to pět dílů a nejstarší sahá až do roku 2009. Momentálně je můj nejnovější moniker: ΤαΩuit
Jak je vůbec možné nahrát takovou spoustu hudby? Kdy to všechno děláš?
Dělám to teď přesně dvacet let, tudíž průměrně jde o cca 0,68 skladby denně, takže dvě skladby za tři dny. (Mám nahráno pět tisíc skladeb). To není tak hrozné, obzvlášť s rapovými songy. Navíc čím déle to člověk dělá, tím jednodušeji to jde a obzvlášť u rekordních nahrávačů jako jsem já, existujou jakési etapy, hráze a limity, které když překročíte, otevře vám to nové možnosti. To, co dělám já, je možná obdoba hudebního "psychonautství", je to cesta. Jako když hrajete PC hru a procházíte mapou, kdy nevíte, co je dál a mizí před vámi černé fleky.
Sám nad toutou otázkou a smyslem toho co dělám často uvažuju a celé to není tak jednoduché. Hraje v tom roli více faktorů. Za prvé mám ideaforii, to jsem zjistil nedávno, což může být symptomem nějaké poruchy typu ADHD, či bipolární poruchy, ale ty vylučuji, ničím takovým jsem nikdy netrpěl. To znamená, že se na mě nápady doslova valí a často jsem jimi zavalen a nemám kontrolu. Nejsou to jen nápady na rap. Mám zápisníky, které to zpracovávají...
Takhle...těch modelů jak nahrávám bylo hodně. Situací, jak jsem nahrával taky. Třeba v letech 2010 a 2011 jsem nahrál dohromady zhruba 90 věcí, ale jsou roky, kdy jich bylo 600 nebo i 800. Například při mém pobytu v léčebně při odvykání od závislostí jsem jen psal. O propustce jsem to potřeboval nahrát ven, dokázal jsem tedy během jednoho dne nahrát 23 věcí, během druhého 18. Zkrátka je to proměnlivé.
Momentálně jedu model, který funguje asi od roku 2020 a snažím se z něj odejít po dokončení všech rozdělaných projektů. Mým cílem aktuálně je dojít do bodu, kdy budu nahrávat a věnovat se jen jedné skladbě naráz a jednomu projektu. Problém ideaforie tkví v tom, že si člověk musí uvědomit, že ne každý nápad je potřeba dotahovat a realizovat. To se teď učím. Ale k tomu potřebuju dodělat nápady rozdělané již třeba pět let. Jakmile to dojedu, přejdu na jiný model. Je to možná trochu OCD. Shodnu se na tom, že nejsem normální, to je myslím očividné.
Nicméně teda současný model nahrávání vypadá tak, že shromažďuju nápady. Mám zápisníky. Z nich to nadále filtruju do excelových a wordových tabulek, roztříděných dle projektů, témat apod. Mezitím jsem také nadšený crate digger, to znamená, že se věnuji vyhledávání a následnímu stříhání a editaci samplů. Vznikají tak pravidelně další a další projekty, tedy instrumentálky. Respektive, moje nápady nejsou vždy jen lyrické, zaznamenám si leckdy nápad na bicí, na melodii a podobně. Rovnou je nedokončuju, vše třídím do složek a kategorií.
Následně začínám psát. Jelikož mám už vypracované hromady témat a poznámek, tak to často jen dávám do kupy. Samozřejmě jsou výjimky, jakože mě spontánně něco napadne a udělám to hned, to bývá nejlepší. Ale většinu času to dělám takhle. Jakmile je album napsané, začínám ho nahrávat. Většinou za session nahraju 5 - 10 skladeb. Začínám těmi kratšími, určenými na vedlejší projekty (některá moje alba jsou zkrátka malá, spíše pro mě nebo fanoušky, jiná jsou velká, určená více pro širší masu). Některá alba vznikla jen proto, že jsem si potřeboval otestovat nový postup, nebo jsem chtěl použít název, koncept či obal.
Vše pak padá do složky k předmixu. V předmix fázi si ty projekty předpřipravuju k mixu, je to fáze, ve které to nepotřebuju poslouchat, ale jednotlivé tejky se musí pojmenovat, nasázet do mixu apod.
Pracuji jako hotelový noční recepční a když mám hotovou svojí práci, mám čas věnovat se svým věcem. Využívám toho do maxima. Mám tedy během pracovních dní možnost a čas psát, editovat. Ve svém volném času jen nahrávám, což nezabere tolik hodin. Míchání mě ale štve, nejsem technický typ. Například v prosinci jsem během několika volných dní nahrál 90 věcí a vydával je až do června. Ten půlrok jsem pak nahrávál minimálně.
Následně přecházím do fáze mixu, kde zároveň i produkuju. Často totiž rapuju jen do smyčky třeba o třech zvucích, nebo do samplu apod. Následně si stavím zbytek beatu podél akapely, měním aranže dle potřeby apod. Tohle mě baví a vyhovuje mi to. Je v tom velká tvůrčí svoboda, ale ne vždy to vyjde. Člověk vlastně netuší, jak ten song dopadne.
Jakmile je smícháno, dostanu se k tomu další den a smíchám to ještě jednou s odstupem a ukládám. Takhle se mi po čase nashromáždí více projektů, které vydám, natočím klipy, propaguju to.
Konzumuje mi to dost času, ale ne tolik, kolik si lidi myslí. Je to určitá manufakturace, ty songy procházejí výrobním pásem a někdy trvá i roky než vyjdou.
Rád tvrdím, že jsem infikován rapem a jsem mediátorem té kreativní energie. Věřím, že jsme všichni stvořeni a sami můžeme tvořit. Ta kreativní energie je tedy všeobklopující a stačí se pro ní natáhnout a nechat jí přetvořit do "hmotné podoby". Zkrátka si nemůžu pomoc, je to silnější než já a já se to snažím jen korigovat a nenechat se tím zničit, protože obzvlášť rap umí být mocný, běžně dává lidem bohatství, moc, slávu, ale taky může jednoduše vtáhnout a vyflusnout.
Existuje nějaký návod, jak tvojí hudbu poslouchat? Uměl bys posluchačům doporučit odkud začít a jak postupovat do hloubky?
Věnoval jsem tomu video ve svém pořadu FAQ na YouTube. To je složité. Pro mě je nejefektivnější, když se posluchač chytí do toho, co dělám nyní. To mi pomůže a většinou věřím, že co dělám teď, je to nejlepší. Minimálně zvukově se zdokonaluju.
Občas dělám záchytné body typu mojí osmihodinové "bestofky" z roku 2022 s názvem "Based of". Nebo dělám playlisty s tím nejlepším za jednotlivý rok, jsou jak na Spotify, tak na YouTube.
Je těžké ale do mě vejít. Kdysi někdo říkal, že potřebujete slyšet zhruba padesát věcí, abyste to začali brát vážně, dvě stě abyste se do toho dostali a pět set, abyste to začali milovat. Existují mojí fanoušci, co si sami říkají "taologové" a někteří z nich to poslouchají celé. Někteří jsou hodně blízko tomu slyšet vše, někteří u toho pauzují. Někdo to jede na přeskáčku, někdo chronologicky.
Já sám jsem taky milovníkem poslechů diskografii, hudbu poslouchám převážně diskografiemi. Sám jsem slyšel všechny možné rekordmany, co mají tisíce songů. Slyšel jsem diskografii Prince, Kool Keitha, Lil Bho, Milese Davise, Sun Ra a mnohých dalších a systematicky jsem se tím prokousával. Mám rád prokousávání se. Nicméně u mě je to specifický.
Nedoporučoval bych poslech hudby od začátku, protože byste se museli prokousat dvěma tisíci paskvilů, z doby, kdy jsem byl dítě a dělal jsem velice infantilní a špatnou hudbu. Krvácely by vám uši. To byly ty doby, kdy jsem to naprosto neovládal. Ideální je sledovat mě teď a pak se doptávat buď mě, nebo se zkoušet orientovat na vlastní triko. Možná i v tom samotným je zábava. Je možné, že jsem sám magnetem právě na takové "magory" jako jsem já sám, nebo lidi jako ty, které to z nějakého důvodu přitáhne, protože je to něco jiného a osobitého. Takových lidí bylo hodně. Ne každý vydržel. Ale takoví lidé si většinou poradí s tím jak mě cracknout.
Důležitým aspektem mé tvorby je moje motto, že to nikdy nedělám pro posluchače. Naučil jsem se od toho za ty roky slevit, protože je příjemný být akceptovaný, ale ve své podstatě to tak platí furt. Věřím, že lidi by neměli dostávat v umění to, co se jim líbí, naopak umělec je ten, kdo jim dá něco jiného, něco autentického. A 100% autenticita vyžaduje nulový kompromis mezi posluchačem a autorem.
Přiznám se, že jsem všechny tvé nahrávky neslyšel a zatím nevím, zda to zvládnu. Při náhodném brouzdání jsem narazil na elektro jazzové album Život imituje umění. Zaujalo mě, že v jeho anotaci zmiňuješ "outsider art”. Vnímáš u své tvorby nějaký “outsiderský” rozměr?
Kdybych dostal korunu pokaždý když slyším "přiznám se, že jsem neslyšel všechny tvé skladby, ale...” byl bych bohatý. To nejde. To neslyšeli ani ti nejotrlejší taologové. Pravděpodobně jsem je všechny neslyšel ani já. Dohromady to dělá asi deset dní poslechu a nemá to smysl to slyšet celé.
Existují lidé, kteří řeknou, že jsem ten nejhorší rapper ze všech a jsou i tací, co mi říkali, že jsem ten nejlepší. Vůbec. To je silné tvrzení, nicméně nikdo z nich neslyšel vše. Ani zdaleka. Sice jsem proklamovaný jako rekordman, ale absolutně si nepřeju, aby si kdokoliv pouštěl ode mě všechno. Obzvlášť svoje staré věci jsem roky ukrýval a nyní je mám dostupné jen za specifických podmínek.
Každopádně s termínem outsider art jsem se setkal poprvé v epizodě Simpsonů, kdy Homer dělá takové retardované umění a chytnou se toho pozérští obchodníci s uměním. Je to jeden ze symbolů, kterých jsem se chytil a použil ve své tvorbě. Zajímá mě hudba jako celek a studuju jí dlouho a když jsem ještě kdysi zkoušel různé žánry, zjistil jsem si, že outsider art je něco, do čeho určitě částečně zapadám. Už tou definicí, že neumím noty ani na nic hrát a nahrál jsem jazzové album na klávesy, to splňuje termín. Cílem je se vymanit z outsider artu a udělat něco lepšího, ale to chce čas. Rád bych nahrál album zpěvu a naučil se hrát na trubku, ale to vyžaduje čas, úsilí a tyhle alba jsou malé krůčky, jak si tu cestičku oťapkat a postoupit dále.
Zároveň je to o tom, že jsem underground. Tedy vně, není to mainstream, není to široce akceptované, je to outsider art.
Máš nějaké další nahrávky, které vykračují mimo žánr, třeba nějaké experimenty s jinými styly? Je rap pro tebe to nejlepší možné vyjádření?
Mám jich spoustu, tolik, že si ani nevzpomenu na všechny. Mám sérii alb, kde mluvím do ambientní "new age" hudby. Naposledy jsem to udělal s video albem "Panoramata", předtím to byl "New age tape" a tři díly "Vesmíru". Mám dvě alba mluvené nerýmované recitované poezie. Spíš audioknihy. Nedávno jsem vypustil muzikálové příběhové album. Mám album v nastavení 432 Hz, kde vysvětluju teoretickou fyziku. Mám album křesťanského rapu. Mám album, kde remixuju Beatles. Jsem jedním z průkopníků chopped and screwed music, byť v okleštěné formě (nejsem technicky DJ). Mám baile funk album, které docela bouchlo v Brazílii a dokonce mi odborník na baile funk říkal, že je to super, takže hádám, že jsem to udělal správně. Nabízel mi i baile funk dvojku s brazilskými producenty, ale nějak jsme se k tomu zatím nedostali.
Dále...album se samplem z každé země, kterou jsem navštívil. Mám minimalistická alba, kde používám 1 - 5 zvuků. Alba o lásce v žánrech soul, RnB a new jack swing. Alba o covidu, preppingu a globálních problémech. Alba o drogách. Sci-fi alba, horrorcore alba. Alba s modulovanými hlasy. Album s živými nástroji (Předchůdci zvuku, Basa a bubny). Album o šachách. Alba s freestyly, album, kde jsem vynalezl žánr "trap folk", alba s taneční hudbou, nejdelší song (22 minut), který je techno-house. Různé rapové subžánry. Toho je strašně moc, ten seznam je obří. Chystám další přelomové věci. Momentálně pracuju na hodinové skladbě.
Jak tě přijímá rapová komunita? A jak vidíš ty sám rapovou scénu v ČR?
Říkají, že jsem BasedG.O.A.T.
Hele, tohle je opět trochu složitý a vidím to samozřejmě subjektivně, protože zevnitř. Ale po těch letech jsem příjímanej s velikým respektem. U těch, kteří tomu rozumí.
Spolupracoval jsem s lidmi jako Viktor Sheen (ještě než byl slavný, vlastně jsem byl první s kým dělal), s James Colem jsme udělali přes 10 skladeb, s Psycho Rhymem, se kterým jsme se spolu s Changem a Žil Moc dostali s klipem na Óčko, dělal jsem song s Oto Klempířem, mám album s Raekem, což je první Čech, kterého jsem slyšel rapovat s Divokým Západem, to je pro mě ohromné zadostiučinění. Dělám teď album s DJ Richardem z původních PSH. Sergei Barracuda, Hugo Toxxx, MC Gey, Smack, Tyler Durden, Yzomandias, ti všichni mi dávali props, sdíleli mě apod.
Paradoxně ale nemám moc posluchačů jako takových. Nejsem mainstream materiál a udělal jsem spoustu zásadních chyb. Zná mě tady skoro každý, ale tisíce lidí ti řeknou, že jsem debil, autista, magor apod. Můj nejslavnější hit byl Varny pervitinu, který měl 60 tisíc views (díky sdílení Jakuba Horáka), ale byl nahraný na obrácený mikrofon za 5 minut bez mixu v demo kvalitě a klip zachycoval var. V době mýho největšího peaku si lidi mysleli, že jsem bizár jako Metrix. Začal jsem si říkat "nejbizarnější rapper ve hře". Ale spoustu lidí to prokouklo skrz a já byl třeba adminem bizarních hip-hoperů, kteří se mi předtím vysmívali. Hodně haters jsem změnil na fans. Sponzorovala mě Vincentka, byl jsem první, koho sponzorovali po Karlu Gottovi. Můj (smazaný) rozhovor pro jeden podcast loni utržil 300 tisíc views na reelu, kdy jsem byl ohromně bombardovanej negativními komentáři, protože jsem mluvil negativně o marihuaně (a ten reel byl dost vytržený z kontextu). Ani si nevzpomenu na všechny svoje trofeje a ocenění, nicméně jsem na scéně těžká váha, se kterou se musí počítat. Vím, že jsem některé ovlivnil natolik, že mě kopírovali, což je super. Vím, že mě někteří pomlouvají a nemají rádi, ale musejí dělat, že mě respektují, protože taková je hra. A to se mi líbí taky.
Sám vnímám scénu tak, že moc ne. Scéna je dnes něco tak obřího a svévolně existujícího, že necítím úplně vazby na scénu a byť jsem s ní prorostlý, na druhou stranu jsem i dost samotář a vyhýbám se všem. Původem jsem ukrajinec / rus z Donbasu, nemám tedy úplně vazbu na to vždy konzumovat kulturu v češtině, ale samozřejmě v letech 2002 - 2008 jsem byl dost velkým konzumentem českého rapu a to mi zůstalo. Ale nedefinuje mě to a necítím potřebu se někam cpát. Ale byly doby, jsem se cpal, ale ty jsou pryč.
Jsi oficiální český rekordman, který složil nejvíc rapových skladeb v ČR. Co pro tebe tento rekord znamená? Je za tím touha být v něčem první nebo je to nějaký důmyslný vtip?
Ten rekord je především můj nejlepší marketingový PR krok dosud. Od té doby, co jsem si to nechal uznat (poprvé v roce 2022), je o mě víc slyšet a jsem víc vidět. Je to první věc, která tě zaujme. Funguje to. Už jen tím, že o tom teď mluvíme. To, že jsem rekordman jsem samozřejmě věděl roky a roky předtím, takže uznání je jen štempl. Aby tě lidi nějak brali, musíš mít štempl. Vždycky jsem říkal, že toho mám nahráno nejvíc, ale jak to nemáš černé na bílým, nikdo to nebere vážně. Samozřejmě mě to řadí do kategorie kuriozního umělce, ale po návštěvě pelhřimovského muzea rekordů a kuriozit jsem zjistil, že chápu většinu těch rekordmanů. Mnoho z nich má něco společného se mnou, nevím, co to přesně je, ale to člověk prostě cítí. Je to to "rekordmanství" prostě. Spojuje nás to a já s mnohými rekordmany cítím sounáležitost.
Kdybych měl touhu být v něčem první, tak si tím rapem vydělávám, jako kolegové se kterými jsem začínal a nedělám takové chyby. Energii, čas, kreativitu a inteligenci na to mám. Jsem ale tvrdohlavý a chybí mi ambice a ctižádost. Nenahrával bych toho tolik, piloval bych každou věc zvlášť. Nahrávat jen pro účel toho, abych toho měl hodně, to by nešlo. To není tak, že jsem si řekl "hmm, nahraju tisíce songů" a jel jsem. Nejsem ten typ rekordmana, co si vytyčí cíl, třeba sníst co nejvíc hot dogů a jde si zatím. Já jsem ten, komu hot dogy chutnají natolik, že jich dokáže spořádat nejvíc. Jsem rekordman přirozeně, ten rekord je jen právoplatný označení. Svojí tvorbu ale samozřejmě beru vážně. Dýchám tím, je to vášeň.
Jen jednou jsem se v rámci prolomení mojí jediné tvůrčí krize řekl, že udělám mixtape se sto songy. To bylo jedinkrát, co jsem nahrával jen proto, abych toho měl hodně. Byla to výzva. Málem mě to zničilo. U třiceti už jsem to chtěl vzdát, u sedmdesáti jsem trpěl. Ale dokončil jsem to. Prostě je to přirozený, jen tvořím a tak to je a kdybych se do toho nutil, tak mě to zničí. Byť se do určité míry nutím i tak, ale to je více psychologický a interní, než o tom dokázat něco světu.
Jak moc je Tao Quit tvoje privátní záležitost a jak moc ti pomáhají další lidé (třeba i zvukař, beatmaker, designér obalu atd)?
Jsem, zvlášť v posledních letech více samotář a vyhovuje mi si vše dělat od základu sám. A vždycky to tak bylo, nicméně v tom množství tvorby jsem samozřejmě dělal se stovkami lidí. Třetina mé tvorby je se spolupracovníky. Ať jsou to producenti, další rappeři, zpěváci, instrumentalisti, grafici atd. tak jsem vždy spolupracoval rád a hojně. Ale jsem již natolik uvězněný ve svém vlastním stylu produkce, že jsou někdy spolupráce na obtíž a nutně je nevyhledávám. Někdy mám období, kdy vyloženě nechci a nechávám si za spolupráce jen platit. Jindy dávám feat každému, kdo si řekne.
Ale např. je pro mě nahrávání v mých domácích podmínkách natolik intimní, že když jsem pozván nahrávat jinde, je to pro mě o překonání komfortní zóny.
Jak bude projekt pokračovat? Jaké mety ještě můžeš vůbec zdolat?
Haha, tak celý vtip a pointa je zakódovaná v mém jménu. Snažím se přestat s rapem už mnoho let (Quit). Jak jsem říkal, jsem tím infikován a jen to koriguju.
V roce 2009 jsem poprvé spontánně a vlivem okolností (začal jsem brát drogy) přestal ze dne na den. Vydrželo to dva roky. Pak jsem ale chytil největší momentum své kariéry.
A teď tím přestáním nemyslím čistě tvorbu. To je totiž ošemetné. Jedna věc je tvorba, se kterou asi nepřestanu nikdy, jen jí budu obměňovat, druhá věc je být aktivním "umělcem", být "ve hře" a tak dále. Promovat se, propagovat, fungovat, snažit se o něco.
V roce 2019 jsem plánovaně dokončil resty a odešel. Povedlo se mi dokonce půl roku nepsat. Byl jsem offline mimo sociální sítě. Pak jsem byl opět povolán a vtáhnut opět do scény, kdy jsem chytil další, ještě větší momentum, ze kterého těžím do dnes.
Ale plánuji svůj třetí a finální odchod. Vzhlížím k němu. To je moje meta. Pokud jste četli (nebo viděli) Sandmana, tak já jsem ten Sandman, co od začátku chce zemřít a plánuje postupně kroky, jak toho dosáhnout. Akorát že plánuju kariérní smrt. To je tématem mých alb "Poslední hodina" a "R.I.P.".
Jsem samozřejmě plný frustrací a zklamání z rapu, zároveň tu kreativitu jako takovou miluju. Vadí mi to, co člověk musí podstoupit, aby byl akceptovaný, chápaný, přijatý nebo úspěšný. Věřím, že např. ve Spojených státech bych byl chápán víc, protože historicky, tahle moje kategorie "weird rapperů" je víc akceptovaná. A taky čekám, že přijde čas, kdy tuzemní masivní mladé hip-hopové posluchačstvo (nebo aspoň část z nich) bude prahnout po něčem složitějším a náročnějším. Chci na tu dobu být připraven a např. se teď věnuji přenahrávání a přetáčení svých nejúspěšnějších "hitů". Aby naráželi na nové verze s lepším zvukem, než na ty staré.
Přál bych si být neúspěšný a natolik nedobrý, abych to jednoduše vzdal. Jenže nejsem dost úspěšný na to, abych si tím např. vydělával, což jsem většinu své tvorby ani nechtěl. Nyní mi moje tvorba ale generuje malé peníze. Začínám se teda starat o svůj katalog, aby byl třeba časem znovuobjeven, jako se to stalo u Tommy Wrighta III, nebo přišel dostatek lidí, jako ty. Musím tedy pracovat na svém odkazu a katalogu.
Dodělávám posledních zhruba dvacet pět projektů a ukončím to. Jak jsem říkal, chci pak tvořit jen jeden song, jeden projekt naráz. Možná to budu vydávat, ale určitě ne tak jako teď. Chci klid, opustit sociální sítě a být offline. Nedávno jsem napsal první knihu, kterou nabízím nakladatelům a píšu druhou. Mám mnoho jiných zájmů a rád bych se primárně věnoval rodině a životu. Ale nechci opustit svůj katalog. Chci udělat merch, kazetu, cds a vinyly, abych je měl jako zásobu na postupný prodej. Chci ještě říct pár věcí. A pak to ukončit. Vidím to tak na dva roky, ideálně dřív. To je můj cíl. Vtipný, že? :-))
To je právě to, já se nesnažím o rekord nebo něco takového, já jsem naopak supernova, která se snaží co nejrychleji vyhořet, aby už dokončila svůj úkol a mohla odejít. Rád bych dělal čest svému Bohu prostřednictvím hudby a potom, co jsem byl hodně vulgární a explicitní chci dělat hudbu kompletně bez obscénností a vulgarit. Hledám svůj finální účel. Dělám něco, čemu sám dosud plně nerozumím, ale vím, že to má význam, jinak by se mnou nikdo nechtěl dělat rozhovory apod. a to něco musím řádně dokončit, zapečetit a dát tomu tečku.
Díky za rozhovor!
Další bádání ve vesmíru Tao Quita můžete provádět na jeho Bandcampu, Youtubovém profilu nebo Instagramu:
https://www.youtube.com/@TaoQuit
A pokud byste měli zájem o tu nejrannější tvorbu Tao Quita, i ta je na jeho Bancampu za mírný poplatek k dispozici. Zde je drobná ochutnávka...
Komentáře
Okomentovat