Orchestr

Pokračujeme v průzkumu juvenilních projektů na Novoborsku:
Kazetu s hrdým nápisem Orchestr jsem vylovil z krabice plné starých oposlouchaných kazet z ranných devadesátých let. Vročení chybí, ale domnívám se, že šlo asi o rok 1990. Nehledě na název šlo pouze o duo (Zdeněk Štěpánek, Tomáš Procházka) rozšiřované příležitostně na trio (David Konrád) a příležitostně obohacované o hosty (Libor Kropáček, Sabina Schulzová). Hlavními nástroji jsou zde kytara a klávesy Casio. Bubeník Konrád bušil do židle a do plechovek, ale vynalézal také originální perkusivní zvuky, jako například drnčení nožek stojanu na vánoční stromek zastrčených do masivního gauče.
Dalších originálních efektů se dosahovalo používáním overdubbingu, kdy se nahraný podklad pouštěl z druhého magnetofonu. Jelikož se nahrávalo přímo na kazetu pomocí zabudovaných kapacitních mikrofonů, bručení a šum vytvářely v těchto případech typické koření domácích kazetových experimentů. Dovolil bych si upozornit na jedno originální místo, kdy z podkladu na kazetě hraje záznam ze školní besídky, který má představovat zvuk publika. Publikum tak tvoříme sami sobě, jen jako posluchači jsme o dalších zhruba deset let mladší.
Z nezávazného drnkání tří kamarádů vznikla později lokální hudební enigma, jazz-rockoví The Pípl, hrající “něco mezi The Doors a Ivanem Mládkem”, jejichž éra ovšem skončila s devadesátými lety, kdy se uložili k věčnému spánku a milosrdnému zapomnění. 
Z nahrávání hudby zaznamenané na kazetě neexistují žádné obrazové dokumenty. Všechny fotografie pocházejí z pozdějšího období a zachycují stavbu zkušebny pro budoucí "opravdovou" hudební skupinu.

Nazdar Zdeňku, pamatuješ si, jak to vlastně tenkrát vzniklo? Jak nás to napadlo, hrát tyhle písničky?
Prvních jedenáct písniček jsme nahráli tuším ve dvou dnech, i když pak ještě přijel David, asi po týdnu. Vzal jsem tehdy klávesy a jeli jsme a nebo šli v zimě sněhem do toho pětikilometrového kopce k tobě domů, ale bylo to jen tak pro pobavení a myslím, že jsme ten den ani netušili, že budeme něco vymýšlet a nahrávat. Vzniklo tak nějak samo.
Další, cca po půl roce, byla improvizace u mého nového piana - měkce naintonovaného, proto má tak příjemný a kulatý tón. Po pravdě řečeno, tehdy se na to intonéři v továrně na piana vykašlali a kladívka zůstala měkká. A tvá takřka zappovská kytara dotváří celek jako opravdu zajímavou barevnou náladovou improvizaci. Nahráli jsme to tehdy napoprvé bez zkoušení.

My jsme to nikdy nehráli živě, že ne? Ale různě jsme tu kazetu pouštěli, pokud si vzpomínám, takže to vybraní jedinci znali a snad si to i kopírovali.
Myslím, že jsem ty písničky jednou hráli na živo snad na nějakém posezení u Libora.
Písničky se Sabinou nebo s Liborem jsme některé nahrávali i u mě v 10. patře.
Překvapily mě ve zpěvu vícehlasy, které jsme využívali i v Píplech.
Na tom jsem si jaksi zakládal, aby zpěv byl pestřejší a zajímavější, než bylo tehdy, a myslím i dnes, běžné. Z této a pozdější “píplovské” tvorby je patrné, že jsme neměli nějak upřesněný styl a že jsme chtěli obsáhnout takřka vše. Tvůj postřeh, že jsme hráli něco mezi Ivanem Mládkem a tehdy znovu objevenými The Doors, je myslím trefný.
To je vtipný slogan, který jsme tehdy sami používali a je to, tuším, parafráze na inzerát skupiny Pixies, ve kterém se hledal baskytarista pro kapelu, která hraje “něco mezi Hüsker Dü a Peter, Paul & Mary”. Ale myslím, že na naší pozdější tvorbu se hodil.

 

Vzpomeneš si na nástroje na který jsi tam hrál?
To byla Casia z roku asi 1987 a pak nějaký malý klávesky.
Nevím jestli jsem už tehdy hrál na flétnu, která v některých prvních písničkách zazněla.
Myslím, že tam ještě byl nějakej příšernej model Casiotone, kterej se mnou později vyměnil můj bratr za elektrickou kytaru Iris. Na tu jsme pak určitě taky něco nahráli, ale to se asi někde ztratilo. Pak jsem určitě mlátil do židle značky Thonet, když nebyl David po ruce.
 
A co ten název? Já mám pocit, že se to snad ani nijak nejmenovalo...
Ano, nijak se to nejmenovalo.
Moje teorie je, že ten název Orchestr si napsal na kazetu Michal Šraitr, který si objednal vlastní kopii, ale pak jsme si ty kazety zase nějak prohodili nebo co a ta jeho skončila u mě.

A jak to vlastně bylo s přerodem v regulerní kapelu? Byl to záměr, nebo náhoda?
Nějak jsme tehdy počítal, že bychom vytvořili pouze nějaké menší trojčlenné uskupení. Ty jsi pak přišel s nápadem vzít nějakého basáka, například Vencu Beneše, kterého jsme zatím znali jen z doslechu a nikoliv z poslechu.Tuším, že jsme docela dlouho hráli ve čtyřech a pak teprve sháněli saxofonistu, nakonec nás bylo šest, ale to už je zase jiný příběh.
Dodnes vidím, když přišel na konkurz o post saxofonisty tehdy nám neznámý Tomáš Vašíček. Myslím, že trochu počítal s běžným standardem, ale to co jsme na něj v první chvíli vychrlili za požadavky...No, nebyl z nás na poprvé příliš moudrý, ale postupem času si zvykl a naopak se naučil výborně improvizovat.
A řekl bych že si to užíval.
No a takhle nějak to tenkrát vypadalo:

VÝBĚR Z KAZETY ORCHESTR STAHUJTE NA:
http://ulozto.cz/xHuVW2Nx/orchestr-zip