Arnošt Štědrý

Arnošt Štědrý působí jako kytarista v pražské alternativní skupině Sdružení rodičů a přátel RoPy. Kromě tohoto angažmá se věnuje také vlastní tvorbě, která oč je utajenější uchu mainstreamového posluchače, o to je rozsáhlejší. Pro milovníky neprobádaných hudebních oblastí je zde rozhodně co objevovat. Objevování je pak nejlépe provozovat na Arnoštově Soundcloudovém profilu:

Na Soundcloudu máš poměrně velké množství hudebně i zvukově různorodých skladeb. Některé jsou akustické, některé naopak poskládané jen ze samplů. Je za tou vší různorodostí nějaký jednotný styl nebo téma?

Pravděpodobně ne, i když ne absolutně. Jak už jsem psal, beru to spíše jako osobní deník, jakousi pomůcku, jak si lépe pamatovat některé okamžiky tím, že zafixuju momentální stav svých hudebních nápadů. S většinou těch tracků je spojen buď nějaký zážitek, nebo se jedná o realizaci akutního nápadu, který nedostanu z hlavy jinak, než, že jej aspoň částečně zhmotním. 

Jak se liší tvé fungování v kapele a jako sólového tvůrce? Co je motorem tvé sólové tvorby? Ovlivňuje jedno druhé? 

Principiálně se to příliš neliší. Písničky, které hrajeme se SRPR jsou podobně konzervované okamžiky a myslím, že jsou i srovnatelně pestré a potměšilé. Sice dají více práce ve výrobě, ale to je vyrovnané jejich delší životností. 

Kdo jsou posluchači tvé tvorby? Máš o nich přehled? Máš nějaké kritické reflexe?

Poměrně velkou část posluchačů na Soundcloudu tvoří boti, kteří za úplatu nabízí vyšší poslechovost (vlastně by mne zajímalo, jestli nějaká agentura nenabízí kapelám na koncert skutečné diváky). Pak určitě pár lidí, se kterými se znám osobně a nakonec náhodní kolemjdoucí, nebo ti, kterým to Soundcloud doporučil. 

Ačkoliv Soundcloud nabízí velmi dobrý systém pro komentování, který je zároveň i dost využívaný, mé věci zejí z tohoto hlediska prázdnotou, což je myslím dostatečně kritická reflexe. 

Podle mých zkušeností většinou i hudebníci, kteří neočekávají vydání své hudby (a někdy dokonce ani jakýkoliv její poslech) vytvářejí ze svých skladeb alba. Myšlenka alba se prostě dobře uchytila a ani nové možnosti poslechu a distribuce hudby na tom, zdá se , ještě nic nezměnily. Tebe tato forma neoslovila, nemáš potřebu dávat svým skladbám rámec, vyrábět obal a podobně? Nebo jsou sety na Soundcloudu pro tebe jakýmsi ekvivalentem alba?

To myslím plyne z té deníkové formy. Sety sice používám, ale nepříliš důsledně a spíše stylem evokujícím pořízení si dalšího notýsku. Výjimkou by mohl být set věnovaný pražským vodním tokům, ale tam myšlenku alba spolehlivě sterilizuje fakt, že jich je úředně evidovaných 99. 

K tomu se váže otázka na fyzická média: Je tvým hlavním záznamovým médiem internet, nebo si své skladby nahrával i na fyzické nosiče? 

Jen internet. 

Na jaké nástroje hraješ, jaké přístroje používáš a jaký je technologický proces tvého nahrávání?

Z tradičních nástrojů používám kytary, tenorové ukulele, různé klávesy, klavíry v ulicích, zvláště ten Masaryčce, flétny, xafoon, basskřídlovku, ale tu teď nemohu najít, pak různé rozbité věci, elektrické i mechanické, dokud je někdo nevyhodí, jeden čas jsem měl v oblibě ledničku, ale nějak jsem na ni zanevřel, mám kaosscilátor a kaosspad, nepohrdnu ani neuklizenou dětskou hračkou. Z tech ryze softwarových SynthScaper, FieldScaper, Striu, TC-11, Virtual ANS, PhonoPaper. Nedávno jsem si vyrobil z plechovek marimbu, kterou jsem schovával na Masaryčce za účelem pravidelné produkce, ale někdo ji pravděpodobně našel a vyhodil. 

Venku nahrávám telefonem, skrz AudioShare, mám jeden externí mikrofon, piezosnímač a nějakou redukci na telefon, skrz kterou mohu zapojit cokoliv s velkým jackem. Pro vícestopé nahráváni používám na iPadu AUM, občas GarageBand a pro mix Auriu. Celé se to vejde do tašky přes rameno. 

Takže by se dalo říct, že se hodně věnuješ field recordingu? Nebo je to snad site-specific music? Co tě přitahuje na nahrávání v plenéru?

Asi ani jedno. Oba přístupy považuju za dobré zdroje, ale ve skutečnosti se systematicky nevěnuji ani jednomu z nich. Mám takový trochu formativní zážitek, kdy jsem po revoluci procházel průchodem z ulice 28. října na Jungmanovo náměstí, byla tam tuším nějaká prodejna CD a do reproduktorů pouštěli Tokátu a fugu d-moll. Když se ozvalo to D na konci prvního taktu, přehlušily ho dokonale vyladěné zbíječky dělníků na druhém konci průchodu. Od té doby se snažím rozebírat hudební postupy, ať už kompoziční, instrumentační nebo psychologické na součástky, udělat si představu, jak fungují a následně je poskládat do nějakých trochu jiných celků. 

Mám teď každodenní rutinu na Masaryčce (výsledek bude zhruba za půl roku), která odpovída asi nejvíce field recordingu a site-specific hraní a při ní poznávám i komunitu lidí, kteří tam chodí hrát. Je to poměrně pestrá směska -- často se mi daří jednotlivé hráče rozeznat jen sluchem a většinou si spolu dost povídáme. Tenhle aspekt mi na tom momentálně příjde asi nejlepší. 

Když to tak píšu, vzpomněl jsem si na ještě na jeden field-recording zážitek. Když jsem byl malý, spával jsem v pokoji s pendlovkami. Před usnutím jsem poslouchal zvuky, které vydávají a snažil se z nich zrekonstruovat, jak vypadají uvnitř. Do dneška si ten ze zvuků vymyšlený strojek pamatuju. Teď mne napadlo, že bych z té představy mohl zkusit zpátky vydestilovat ony noční zvuky (třeba pomocí okaríny, kterou jsem si pořizoval pro tvojí kompilaci). Tak jsem tu vzpominku na hodiny rovnou nahrál:

Proti původnímu plánu se mi tam dostala dětska šlapací zvonkohra, co je v parku v Malešicích, ale jinak to je vesměs okarína, židle a stůl (skrz pružinové echo, aby se dosáhlo hodinového efektu).

Je pro tvou sólovou tvorbu někdo inspirací?

Paradoxně třeba ty. Kdysi dávno jsem byl na představení Buchet a loutek asi v Řeznické, kde se hlavní hrdina procházel po krajině (nebo to bylo moře?) která ve skutečnosti byla nahé ženské břicho spoluherečky. Zůstalo mi to zaryté v paměti a jistě to stále nějak působí. A pak pochopitelně spousta dalších lidí i věcí. 

To bylo představení Urbild, režíroval ho Radek Beran a kdysi dávno předtím ho vymyslel Petr Šoch. Ten už dneska divadlo nedělá, ale musím říct, že mě svým přístupem taky asi dost ovlivnil. No tak to mě těší a díky.