Roman Radkovič Collective

“Měl jsem svoji kapelu. Měl jsem 150 kapel. Stálo to hodně peněz. Kupoval jsem bubny, zvučení. Brácha se zlobil, a pak byl soud. A já říkám: Pane soudce, to už nemůžu platit, tak co budu dělat… No, co by dělal, bude v ústavu, a tak jsem tady v Tavíkovicích. Zpívej, dokud to jde, hlasivky máš dobrý, zpívej, a když tak si vezmi léky.”

Nekompromisní hudební těleso Roman Radkovič Collective působí na české hudební scéně již několik let. Nemám na mysli samozřejmě oficiální hudební scénu s jejími cenami, celebritami a trendy, ale její odvrácenou stranu, kde se daří neučesaným hudebním projektům všeho druhu a kde se uplatní i tak extrémní těleso, jakým je právě RRC.
Členy skupiny jsou klienti v Domova u lesa v Tavíkovicích a v současné době jim u slovenského labelu Mappa vychází album pojmenované Televize. RRC mají za sebou už jedno album, které pod názvem Zlaté hity vyšlo už v roce 2018 jako digitální release a také jako kazeta. Album Televize nekompromisně zvýšilo laťku výběru média a kromě downloadu si jej lze pořídit jako dvanáctipalcový vinyl. 

 


Pro nepřipraveného posluchače bude nahrávka jistě výzvou, která se může ukázat být nad jeho síly. Album tvoří neúprosný a intenzivní zvukový monolit, téměř neustávající proud hudby do kterého se vejde vše a který vše snese. Hypotetický nepřipravený posluchač, který se do hudby RRC zaposlouchá si bude po chvíli možná klást otázku kdy už to začne. Taková otázka však není na místě, jelikož vše se zde děje “právě te. Album je homogenním zvukovým světem do kterého se dá vstoupit odkudkoliv a které z jakéhokoliv místa nahrávky dává stejný smysl.
 “Nejlepší noisová kapela na světě” nehraje žádný noise, ale hezké písničky o lásce a přátelství. Když si představíte všechny hezké písničky o lásce a přátelství zahrané najednou, blížíte se v duchu soundu RRC. Hudba skupiny je především velmi psychedelická a jako u každého silného psychedelika je potřeba si dát pozor na dávkování. Ne každý tuhle písničku o lásce unese!
Projev zpěváka Romana Radkoviče připomene amerického umělce žánru Outsider Music Jacka Muduriana, jehož nekonečný mix populárních písní zaznamený a capella a bez přípravy vyšel na Arf Arf Records v roce 1996 pod názvem Downloading the Repertoire.
U Roman Radkovič Collective je nicméně na rozdíl od Muduriana přítomný silný autoreferenční prvek: zpěvák často referuje sám oo sobě jako o zpěvákovi, respektive skladateli. Jeden track na albu přímo nese název Skládám písničky, v mnoha dalších se alespň ozve mantra “Radkovič skládá písničky”. Kromě podobných sloganů se celým albem také nenápadně proplétá dekonstrukce písně skupiny Elán Zal’úbil sa chlapec, která jen podtrhuje celkové vyznění alba, zpěvák se také často obrací ke svým přátelům, nebo členům rodiny. Radkovič skládá písničky! Láska, láska, láska!


Jack Mudurian: Downloading The Repertoire

Je možné podobnému materiálu něco vytýkat, nebo se ho pokoušet rozebírat? Nemá smysl mudrovat nad tím, že nahrávka poněkud postrádá dynamiku a nekompromisní hudební proud se tu valí až na vyjímky bez zastavení. Jsem přesvědčen, v hudebnících Roman Radkovič Collective je dost energie na udržování takovéhoto očistného hudebního proudu po mnoho hodin a že zde vlastně sledujeme jen malý výsek celé události. Pro takové extrémní posluchačské výkony jsme však většinou málo trénovaní a zocelení. Proto byl formát LP se svým omezeným časovým rozsahem zvolen moudře.
Album Televize bude patrně nejsyrovějším hudebním dílem, které v našich zemích oficiálně vyšlo. Sám se hned chci usvědčit z nepravdivého tvrzení a okamžitě si vybavuji tvorbu skupiny 60wattové slunce, některé nahrávky Michala Drozena, nebo projekt Rádio Sara Lee slovenského uskupení Čičove vdovy (vše k slyšení na tomto blogu) - žádná z těchto nahrávek však nikdy neměla šanci doputovat na oficiální nosič, v tomto případě dokonce opravdický černý vinyl s lákavým obalem.
Pokud lze album RRC s úspěchem s něčím porovnat, byla to pět nahrávka stejného kolektivu, která vyšla předloni pod názvem Zlaté hity. Podle mého názoru je předchozí album trochu divočejší, pokud je to možné říci, tak také víc písničkové a víc odkazující k různým elementům popkultury, dnes už ovšem pozapomenutým (Sandokan, nebo geniální coververze hudby ze seriálu Robin Hood z roku 1984). S trochou nadsázky tak lze říci, že zatímco Zlaté hity byly rozjuchaným pozpěvováním o dětství a mládí, je Televize album vážnější, dospělejší a zpívá se v něm hlavně o lásce. Obě nahrávky tělesa pak jsou především oslavou radosti ze života.





Rozhovor s Kristýnou Lhotákovou
Jak vznikl Roman Radkovič Collective a kdo ho tvoří? 
Roman Radkovič Collective vznikl po někalikaletém potkávání se s klukama v Tavíkovicích v Domově u lesa, kam jsme s Láďou jezdili každý čtvrtek na zkoušky do jediného sálu v budově a to v posilovně. Nejdříve jsme společně pili kávu, povídali si, pak jsme udělali krátké divadelní vystoupení a pak jsme si řekli, že pánové nepotřebují žádné vedení, jen potřebují mít své hudební nástroje. Přivezli jsme tedy, co se dalo a kapela byla na světě. My už jsme jen seděli a poslouchali.Pepa se okamžitě pustil do hraní na klávesy Filipa Topola, Zdeněk začal bušit do dětských bubnů, které nám zůstali ve stodole, Jirkovi jsem půjčila akordeon, Romanovi Láďa dal kytaru, Zdeněk se trochu styděl ale foukací harmoniku si velice oblíbil a později se přidal Miloš na triangly, které jsme mu pověsili na štafle, aby dobře zněly.Roman Radkovič skládá písně už léta, takže repertoár kapely byl rychle naplněn a když bylo potřeba, zaimprovizovalo se na jakékoli téma. Roman má velkou fantazii a taky svůj styl, který se moc nemění. Kluci mu do toho hodně sedí. Spokojený frontman je základ každé dobré kapely.
Jak vypadají živá vystoupení kapely?
Ta svoboda, kterou pánové nikdy nepoznali v jejich životech, se odrazila v hudbě a člověk by nevěřil, co umí.Při prvním vystoupení na Festivalu 4+4 dny v pohybu jsme před kapelu pověsili oponu s malinkatými dírkami, takže kdo chtěl muzikanty vidět, musel se podívat dírkou jako v nějaké peep show. Ke konci koncertu jsme ale oponu klidně roztáhli, už nebyla potřeba. Kluci svou energií strhli lidi k sobě.
V promo textu kapely se píše: "Měl jsem 150 kapel. Stálo to hodně peněz. Kupoval jsem bubny, zvučení. Brácha se zlobil, a pak byl soud." Má opravdu RRC nějakou hudební minulost? A jakou?
Nějakou výraznou minulost kapela nemá, ale Roman si to tak vždy představoval a nakonec kdo ví, jak to všechno bylo. Romanovou hlavní inspirací je televize. Sedí u televize a dělá si zápisky ze všeho, co vidí a hlavně co slyší. Často rozpoznáváme útržky textu z reklam a také z filmu Vinetou, který si často rád pouští na videu. Také má velkou lásku - přítelkyni Danušku, o které často zpívá. Je zajímavé, že své zápisky už později přečíst neumí.
Jaké má projekt ambice a jaké jsou ohlasy na něj? Vyvíjí se někam?
Roman Radkovič Collective teď mají v Tavíkovicích zkušebnu, v které se potkávají každý týden a vyvíjejí svůj styl pořád dál. Zájezdy s kapelou jsou velice intenzívní.Po asi roce koncertování nám naše děti začaly chodit do školy a my přenechali kapelu v dobrých rukou Jana Solčániho. Dana Hradcová a Michal Synek stále drží kapelu jak finančně (z dotací Jihomoravského kraje) tak i svou dobrotou v dobré náladě. Teď v době pandemie posílají klukům dopisy a různé dárky a dobroty.Pro kapelu vyjet kamkoli a hrát, není “jen” koncert. Je to styl života. A i kdyby třeba už nikdy živě nehráli, budou tím žít až do smrti.

ROMAN RADKOVIČ COLLECTIVE live at Punctum from Punctum on Vimeo.


Tomáš Vtípil - producent alba Televize
Jednou jsme hrál v pražském Studiu Hrdinů (byla to živá hudba k představení Dílo od Elfride Jelinek, hrál tam se mnou ještě bubeník Honza Horváth). Někdo mi řekl, že po představení vystoupí ve foyer nějaký soubor, nějaký kolektiv, nic mi to neříkalo. Prý, že všechno mají a nic nepotřebují. Měl jsem napilno s přípravou na představení, tak jsem se věnoval svému.
Neznámý soubor měl mezitím paralelně svoji zvukovou zkoušku ve foyer. Okamžitě mě to zaujalo, bylo na první poslech jasné, že se jedná o naprostou špičku. Doléhaly ke mně zvuky zvláštně přeladěné, silně amplifikované akustické kytary, které jako by byly součástí komplexně znějících perkusních struktur. Duněla klávesová vrstva s nekompromisním basovým dronem, hutné a zároveň ostré clustery, jejichž původem jsem si nebyl jist - později se ukázalo, že jde o souzvuk neobvykle agresivně zahraného akordeonu a foukací harmoniky.
Znělo to parádně. Celou dobu jsem přemýšlel, kdo to tak asi může být. Někdo z Bergu? Nějaká frakce Pražského improvizačního orchestru? Nebo nějaká zahraniční formace? Když hrajou takhle, měl bych je sakryš přece znát! Během představení jsem byl poněkud nesoustředěný.
Po špílu jsem se zvědavě přišel podívat na vystoupení - a bylo to ještě lepší. Roman Radkovič Collective, pro mě dosud neznámá kapela z Tavíkovic, zahráli neodolatelný set, který spojoval zdánlivě nespojitelné: vyhrocenou expresivitu s čistou radostí z hudby, naprosté soustředění s dokonalou uvolněností, otevřenou formu s radikální zkratkou písně... Uvědomil jsem si, že o něco takového sám usiluju, ale v takové čistotě a suverenitě se mi to asi nikdy nepodaří.
Když jsem se pak s kapelou seznámil a dověděl se, že zatím nemají zatím oficiální nahrávku, bylo mi jasné, že je potřeba nějak přispět k tomu, aby vznikla. Což se později skutečně podařilo.

Lukáš Jiřička: Sleeve note k albu Televize
Radostné, křehké až křehoučké, ale i extrémně intenzivní album Televize zaníceného, zaujatého a plně soustředěného a místy i absolutně nesoustředěného, rozklíženého a organicky chaotického tělesa jménem Roman Radkovič Collective na posluchače navalí patrně nejvíce mezní hudební a básnickou zkušenost ze světa. Pokud je některá nahrávka schopná zprostředkovat jinakost, hudbu, kterou si nelze nijak bez žité zkušenosti ani omylem představit, je to LP s magickým názvem Televize. Zní jak velké gargantuovské hudební břicho, které pojme vše, přemele, promísí a v neočekávaných strukturách vrhne do světa. V nich se pak kromě polámaných rytmů, zahuštěných vrstev zvuků, zprohýbaných melodií, zpěvů, recitací, hekticky vyrážených výkřiků i naléhavých poselství, zablesknou linky vzácných melodií. Ačkoliv se může zdát, že hlavním kódem všech počinů i vystoupení Roman Radkovič Collective je extenzita, totální surf po hlukových, volných i pokřivených popkulturních hudebních krajinách (slyšíme zde záblesky z písní jako Kde domov můj, Zaľúbil sa chlapec, Yellow Submarine, Když jsem šel z Hradišťa, ale také různá vyznání, lamentace, art brutové básně, projevy absolutní spontaneity, imaginace a nespoutanosti), daleko více se po opakovaném poslechu vyjevuje intenzita protagonistů. Intenzita ve smyslu úporného prohlubování vnitřní potřeby se vyjádřit, kroužit kolem obsedantně milovaných témat, textů i zmiňovaných hrdinů či lásek. Čert ale vem všechny trajektorie souvislostí a diskurzivní konstrukty, podobné nahrávky na světě neexistují, pomineme-li Schlingensiefův projekt Freak Stars 3000 s jeho příbuzně nadšeným a posednutým big bandem. Heslem budiž: proroctví, radost, hluk, jen dobré s dobrým, vše se vším a hlavně ztělesněná hutnost. Hutnost opojná jak Koulelo se koulelo červené jablíčko. Všeho musí být moc a musí to být naplno a nikdy jinak. Toto album je trychtýř světa. Televize vás zahltí a uhrane. Všechnu moc imaginaci! Nehledejte idiomy, vyhlaste smrt virtuozitě, pusťte k sobě proud z proražených stavidel radosti i vědomí. I obal se vám zalíbí.  

Foto: Mizuki Nakeshu

Text vyšel v redukované podobě v magazínu A2, #14, 2020
https://www.advojka.cz