Snaha o folk nebo tak něco band

 

Snaha o folk nebo tak něco band je další z juvenilních projektů, vzniklých a jednorázově zaznamenaných v Novém Boru. Záznam se šťastně dochoval až do dnešních dnů na kazetě, na které je ještě místy slyšet původní podklad. V jednom místě lze identifikovat i píseň Wonderful Life britského zpěváka Blacka. 

Snaha o folk nebyla dlouhodobým projektem, ale tvořila jednu -  první a pravděpodobně důležitou - zastávku na společné hudební cestě Libora Kropáčka a Ondřeje Havránka. Oba protagonisty tehdejší nahrávky jsem poprosil o odpovědí na pár otázek, bezprostředně po poslechu znovuobjevené nahrávky, o jejíž existenci minimálně jeden z nich neměl tušení.

Byla Snaha o folk kapela nebo to byl nějaký jednorázový projekt? 

Ondřej: My jsme se tenkrát učili na kytary. To jsme hráli s Liborem...a Míra Spremo, se kterým jsme jeli do těch Lubů pro kytaru a on se pak na ní naučil. Jezdili jsme na Svojšice, a to nás nějak oslovilo. 

Libor: No, ale jako kapelu jsme to nevymejšleli. 

Ondřej: Asi až po nějaký době, až se začala stavět zkušebna. Kapelu, to jsme ještě neměli. 

Libor: To jsme si ještě netroufli myslet vůbec, že bysme mohli mít kapelu. 

Při jaké příležitosti vznikl záznam? A kdo se ho všechno účastnil?

Ondřej: Já vůbec netuším. Pamatuju si to, že to bylo u tebe v pokojíku..

Libor: A na tý nahrávce je tvoje ségra. Já si myslim, že tam jako byla minimálně přítomná. Ondřej: Jo, to určitě jo. 

Libor: Byl tam ten Míra Spremo. A bylo to v mým pokojíku na Hřebence.

Ondřej: V dětským pokoji!

Některé texty jsou možná příhody ze života. Které to jsou? Chytaly se někdy opravdu ryby na polystyren?

Ondřej: Tenkrát se tam chytalo na kukuřici. To zkoušel Míla Spremo na těch prutech na rybníku. A vznikla z toho písnička, že se jako chytalo na polystyren.

Libor: Já si teda myslím, že tam plaval nějakej polystyren po tý hladině. Nebo jak to bylo?

Ondřej: Já myslím, že to šlo na tu kukuřici, to už jsme hlady neviděli. Tenkrát jsme neměli skoro co jíst a co pít. Takže se asi zkoušelo chytat ryby na polystyren. To bylo v těch filtrech na vodu u toho rybníka... 

Libor: Tam, jak jsme byli potom nahoře...na Šalandě?

Ondřej: Ne, na Šalandě ne, ale u Časarů. Ale to už jsme tam pak jezdili jenom tak jako z nostalgie. 

Libor: Já si myslím, že jsem tam byl jednou, tak asi. Ale to je jedno. No, chytaly se na polystyren ryby, když odpovíme na tu otázku. 

Ondřej: To bylo ale jenom jednou. 

Na nahrávce jsou také specifické cover verze známých písní. Jak je to se skladbou Apači, která je jen vzdáleně podobná svému předobrazu, skladbě Apache od skupiny The Shadows. Vlastně se jí nepodobá vůbec. Mají tyto skladby vlastně kromě názvu něco společného?

Libor: Apače jsem slyšel v nějaký hodně okleštěný verzi od staršího spolužáka Želvy na chmelový brigádě někdy na jaře 1989. Ukázal mi akordy a něco do toho sóloval. Co jsem si z toho zapamatoval, to jsem se pokusil zrestaurovat. Výsledek by teda asi Shadows nepoznali. A pak je tam ještě instrumentálka Pro Elišku.

Ondřej: To hraje Míra Spremo. To je tutový. 

A co jsou vlastně ty titulní Bengálské zpěvy?

Ondřej: Bengálské zpěvy, to přinesl Míra Spremo. To byla jeho skladba.

Libor: On tam měl rozepsaný hlasy, tři hlasy tam byly. Ale pak se to právě zvrtne do těch bengálskejch zpěvů. A ty recitativy byly Ondry.

Ondřej: No. To jsem byl ještě mladej. 

Libor: Tak to jsme byli všichni.

Měla Snaha o folk své posluchače? A co tento konkrétní záznam? Poslouchal ho vlastně ještě někdo kromě zúčastněných?

Ondřej: To jsou asi jedny z prvních našich nahrávek, protože tady z chlívku asi žádný nahrávky nejsou.

Libor: No, je to z 18.listopadu 1989. 

Ondřej: Aha. Já jsem teda hlavně vůbec netušil, že tahle nahrávka existuje.

Jaké měla Snaha o folk vzory a inspirace? 

Libor: Tak tam to bylo jasný, že? Ty Bluesberry jsme měli rádi. To jsou normální vykrádačky občas, úplně nepokrytý.

Ondřej: Celej svět hudby je vykrádačka. 

Libor: Samozřejmě. Ale my jsme to pokládali za vlastní tvorbu. Tam byla ta inspirace tak silná, jakože že sis myslel - nebo já teda jsem si to myslel - že děláme svoje věci. Ale byly to ty vykradený Bluesberry. 

Ondřej: Ale dělali jsme svoje věci. 

Libor: Dělali jsme svoje věci...na polystyren. 

Ondřej: Puberta s náma třískala, ale bylo to krásný. Krásný období. 

A co se vám honí hlavou, když svou tehdejší tvorbu posloucháte dnes?

Ondřej: Já mám vlhko v očích. 

Libor: No, já to teď poslouchám, ale nenapadlo by mě vůbec si to pustit.

Ondřej: Já si to nepamatuju. Mozek vůbec neví, která bije. Já vím, že jsme to hráli, ale že jsme to až takhle nahráli, takovouhle prdu...Já bych to normálně nalisoval na cédéčka a prodával bych to na těch padesátinách, to by chtělo myslím hodně lidí. Určitě Kaftan!

A Šulcik. Ten by se zbláznil. 

Libor: Když už, tak bych to vracel na ty kazety. A kopírovat jedině na dvojčeti. 

A co byste chtěli říct na závěr?

Ondřej: Všechno je to pravda. Všechno je pravda. Stejná situace. Zpíval bych to stejně. Alberto, Berto...snění magický...