Džumelec - Brutovce

Zkraje tohoto roku vydal Erik Sikora skrývající se pod uměleckým jménem Džumelec další album album s názvem Brutovce. Posun už od tak vynikajícího alba Odkalisko staré psisko je značný.
Album nemůžu doporučovat víc. Níže přikládám vlastní recenzi, psanou pro časopis HIS Voice a dostupnou online na adrese: http://www.hisvoice.cz/index.php?id_clanku=1752

Téměř tajné album Odkalisko staré psisko výtvarníka Erika Sikory, respektive jeho hudebního alter ega Džumelce bylo pro mě jednou z nejzajímavějších česko-slovenských nahrávek roku 2012. Po albu se zavřely vody internetu, i pro mnoho milovníků experimentální hudby bylo pravděpodobně těžko stravitelné. Je to paradox, protože sám autor tvrdí, že Džumelec je projekt převážně písničkový a jako své vzory uvádí i Kanye Westa či Jamese Blakea.

Nyní je Džumelec zpátky s novým albem, dle vlastních slov “pořádně popovým”. Pokud pop značí větší srozumitelnost a jisté zjednodušení, lze mu dát za pravdu. Nová deska už nevyděsí posluchače hned v první skladbě kakofonií zpěvů jak z porouchaného magnetofonu, ale začíná pomalu, rozvážnými zvuky a koupelnovým recitativem. Už během první skladby si však posluchač nemůže nevšimnout, že toto písničkářství je stejně tak křehké jako vykloubené.

Album Brutovce čítá sedm skladeb s tématem “krajinářského rapu”. Spíš než rap jde o recitativ, sprechgesang a zklidněný zpěv, který ovšem tu a tam vyústí v refrén nebo slogan s vyloženě hitovým potenciálem. Instrumentace je pak úsporná, hlavním nástrojem je zde baskytara, občas se ozvou stručné klávesy, nebo opatrné bicí, osou nahrávky je ale Džumelcův hlas, ozdobený dozvukem koupelny, kde Sikora většinu alba nahrál. Koupelnový reverb přináší zvláštní důvěrný zvuk, zdobený trochou šumu. Také rezonanční frekvence koupelny se při několikém nahrání stejného prostoru zesiluje. Takový zvuk nahrávky jste ještě neslyšeli!

Samostatnou kapitolou jsou pak texty. Připomenou prosté a neokázalé texty skupiny Longital, zvlášť z období, kdy se ještě jmenovali Dlhé diely. Vyznání, ve kterém Sikora potichu prozpěvuje: “Pochopil som, že prírody sa možno dotknúť iba ak trucom. Nemyslím trusom, ale trucom. Nemyslím srdcom, ale trucom,” střídá snad jediná opravdu rapová skladba Fabka, líčící příhodu s vloupáním do vlastní chaty. Pokud máte čas poslechnout si jen jednu Džumelcovu skladbu, silně doporučuji právě tuhle. Nepředstírám, že Brutovce je album pro každého. Ale pokud vám nevadí si na chvíli odpočinout od dobře nahraných a dobře vyprodukovaných nahrávek a zaposlouchat se do kvalitní, delikátně šumivé domácí tvorby, zkuste Džumelce. Poslouchat i stahovat můžete zde.