Mhnunrrn

Za projektem s tajuplným názvem Mhnunrrn se skrývá Jaroslav Diviš, samorostlý Vsetínský výtvarník a hudebník. Mhnunrrn je očistná hluková lázeň, jednolitý proud hrubě otesaného hluku, ze kterého lze tu a tam vytušit jeho zdroje, většinu času však posluchač zůstane válcovaný hlukovým vodopádem, který nepoleví ani na chvíli. Hluk Jaroslava Diviše je hluk v bio kvalitě - opravdový domácí noise, pod kterým, kdesi v hloubce bublají i vzpomínky na metalové mládí.

Oficiální nosič Mhnunrrn si můžete zakoupit u vydavatelství Bleeding Ear, jde o kazetu, vydanou v počtu 30 kopií. Její cena je 70 kč.
Zde link na label Bleeding Ear.

Bandcamp projektu ZDE

Nedílnou součástí tvorby Jaroslava Diviše jsou jeho obrazy. Galerii můžete navštívit ZDE.






Krátký rozhovor s Jaroslavem Divišem:

Co je to Mhnunrrn? Tvá alba a skladby se také jmenují podivně (Arytnelanuko Cugsmanbemi, Orh Oxctsasavxixtibi), v jakém je to vlastně jazyce?
Mhnunrrn – pravěké zamručení souhlasu a spokojenosti. Všechny názvy a slova jsou ve vymyšleném jazyce. Nemá to zákonitost, pravopis, abecedu, písmo, nic. Jen slovní koláž, přehazování písmen. Arytnelanuko je zvuková entita pro větší zvukový experiment, který si „nemohu“ dovolit v Mhnunrrn. Mhnunrrn v sobě nese ještě ten kovový základ, se vším všudy – černý hluk. Arytnelanuko je laboratoř. JaroslavD jsou hudební koláže, které souvisejí s mojí výtvarnou činností, a kde musím vystupovat jako persóna pod vlastním jménem.
Dále je ještě několik názvů, více čí méně mrtvých nebo občasných příležitostí, převážně na poli mezinárodním.

O svých nahrávkách někdy mluvíš jako o “black noise (metalu)”. Zdá se mi, že většinou jde spíše o poměrně čistý noise. Jaká je tvoje spojitost s metalem, metalovou scénou?
Mám jednu výhodu, kdy jsem naprosto přirozeně přešel od metalové hudby (kytara, krabičky, mikrofóny) k nízké úrovni zvuku a tím i hluku (kytara, krabičky, mikrofóny, přímé nahrávání). A jako nedoučený elektrikář si hodně věcí obsloužím sám. Metal pro mě byl a je a bude vždy základ, už jen proto, že jsem se díky metalové subkultuře (především black metal) naučil základy nebo etos, jak by se měl chovat jedinec nebo skupina ve vzájemném prostředí podpory, nezištnosti, soběstačnosti atd. Později jsem však pochopil, že to, co se vydává za podzemí nebo okrajovost, je úplně to stejné jako většinová a průměrně přijímaná veličina, jen s tím rozdílem, že je zde obrovské množství ukřivděných a podle sebe se označujících nepřátelů žánru, kteří velmi rychle zradí svoje kořeny, etos, jen když se jim nabídne možnost vydat svoji nahrávku u větší společnosti nebo jako spořádaná družina nastoupí do nahrávacího studia a tam zhmotní své temné a záhrobní vize (nebo naopak nějaké to zralé poselství světu). To celé potom nabízí v dárkovém balení za výhodnou cenu. Já se vždy držel svého „udělej si sám“ (D.I.Y.), a v tomto je hlukový subžánr ideální. Nahrávky rozdávám, měním za jiné, autorské kopie nechávám vydavateli, aby jejich prodejem získal zpět prostředky, které do vydání vložil. A jedna důležitá věc: tak jak se postupně vyvíjí moje výtvarná činnost, tak k ní hledám i odpovídající zvukovou stránku. A podle mého názoru není nic lepšího než spojení informelu a hluku, aktivní grafiky a zvukových koláží atd. Jen se neomezovat a tvořit, nic víc.

Jak tvé nahrávky vznikají? Na čem a jak je nahráváš?
Nahrávám v pokoji, kytara, klávesy, mám pár hlukových krabiček, ať už koupených nebo vyrobených od Luca (Zarach 'Baal' Tharagh). Natáhnu šňůry, zapojím reproduktor jako mikrofon a nahrávám. Improvizace. Když mám nahráno několik stop, tak je jen spojím v PC programu, bez nějakých úprav uložím, hotovo. Potom sám poslouchám, co vlastně vzniklo, s napětím, s překvapením. Omezen jsem vybavením, protože všechny peněžní  prostředky sežere výtvarno, takže krabičky, nástroje a všechno to doplňuju jen vzácně, ale o to víc se vždy nový prvek snažím plně zapojit do tvoření. Občas si vyrobím nějaký ten „nástroj“ sám, ale to je jen dočasná věc, která stejně po pár nahrávání vezme za své.

Je Mhnunrrn výhradně “studiový” projekt, nebo někdy vystupuješ naživo? Je to vůbec technicky možné? Láká tě vůbec představa živého hraní, nebo jsou nahrávky Mhnurrn spíš pravým domácím produktem, tvou “relaxační” aktivitou?
Vystupuju naživo, když nahrávám, jen u toho nikdo není. Hanlivě se tomu říká „pokojové nahrávání“, ale když je to pravda, tak proč ne, že. Relaxace to moc není, spíš totální nasazení a pokud tvořím delší skladby nebo koláže, tak i časově náročné, kdy jednu skladbu tvoří cca 4 – 6 stop, ale o to víc jsem zvědavý na výsledek. Můžu tomu říkat „nahrávání naslepo“, až potom, kdy překryju všechny ty vrstvy přes sebe, vidím / slyším přes tu hlukovou stěnu a kouli střed, do kterého se při poslechu snažím proniknout.




Jsou součástí vesmíru Mhnunrrn i tvé obrazy, případně tvá záliba v paleoumění, či paleofuturismu?
Ano, je to nedělitelný celek, slyšet obrazy, malovat zvuky, skládat koláže, stříhat zvuky, jedno s druhým. A pravěk, to je ten střed. Ale pozor, to neznamená, že volám po návratu do jeskyň, k výrobě palic a požírání morků z kostí zdechlin. Naopak, žiju moderní pravěk, což je právě ten paleofuturismus. Tyto motivy užívám i ve výtvarné tvorbě, ale čas nebo děj, ten se odehrává na neznámém místě, prozatím nazvaném planeta Primitiva. A samozřejmě a na prvním místě, je to všechno hra, realizace, nekonečno možností a hledání. Jen při tom všem vykopávání a nálezů pomalu zahrabávám sebe. Ale když už kopat, tak hluboko, třeba i do středu Země, a potom vyletět druhou stranou ven, do vesmíru v dřevěném hvězdoletu. Uááááááááá.