neděle 5. listopadu 2017

Sudor



Tajuplný kolektiv Sudor generoval v 90. letech nahrávky, které tvořila směs radiofonických experimentů, pseudogamelanového zvuku v nejlepších momentech připomínajícího Harryho Partche, mimoňského prozpěvování a nekonečných minimalistických improvizací na elektrofonické varhany Vermona, to vše se dochovalo mohutně zkrášleno šumem kazetového pásku a občasným pronikáním původního nahraného zvuku na povrch (Podobné koření, jak víme, neškodí a naopak je typickou ozdobou žánru). Z dochovaných záznamů někdy Sudor působí jako venkovská varianta projektu Davenport Family, kde kdosi brnká na neidentifikovatelný strunný nástroj a někdo další fouká do zobcové flétny, další nahrávka nás však opět překvapí nesmlouvavým postindustriálním zvukem, nebo něčím jiným, ještě méně obvyklým a očekávaným, například záznamem rozhlasové hry přerušované jen elektrostatickými poryvy coby šumivými signály z neznáma. Vyplatí se poslouchat vcelku, nebo alespoň nepřepínat hned po prvních pár minutách.






Co byl Sudor, kdo ho tvořil a s jakým cílem vlastně vznikl?
Zdeněk: Sudor. Název pochází z latiny a znamená pot nebo výpotek. To slovo jsem poprvé slyšel od svého bratra, který studoval medicínu a bifloval nějaká latinská slova. Líbil se mi zvuk toho slova v češtině. Je to jako když udeříš do sudu ... su, je ten svist  d, je úder a or, je dozvuk.  Význam toho slova mi také připadal velmi výstižný ... naše tvorba byla tenkrát něco, co z nás samovolně vycházelo na povrch. Jaksi se to z nás samo od sebe vypocovalo.  Ten výpotek se formoval do zvuku, který se zřídka, většinou náhodou, podařilo zachytit na magnetický pásek. Bylo to velmi svobodné, náhodné a oproštěné od jakýchkoli ambicí. Byl to jen takový vedlejší produkt opojného trávení času uprostřed bezstarostných přátelství.


Lukáš: Cíl – zkoumat zvukem přátelství. Cíl – nemít ambice, spíš si dělat radost hraním při setkání v různých podobách a na různých místech v různých hodinách, a to hlavně v letech 1996-1998. Někdy jsme se sešli všichni tři, někdy jen dva, někdy jen jeden něco někde zasmyčkoval a nahrál na kazetu... Jen dvakrát jsme vystoupili vlastně před publikem v rozšířené sestavě o baskytaristu – v Telči na Festivalu zvuku jsme hráli na bicí, Moog, gramofon, baskytaru a nějaké harampádí, v klubu 007 jsme měli baskytaru, bicí automat, klávesy Vermona, mikrofony. Bohužel kromě našich privátních hraní bez jakéhokoliv plánu, které vlastně měly charakter spontánních akcí, volné improvizace, a to často i bez alkoholu, se záznamy těchto dvou koncertů asi nedochovaly anebo dřímají někdy na netušených dnech našich šuplat. Do stavů trochu rozostřeného vnímání se někdy dařilo dostat kombinací koncentrace a volnosti při dlouhých setech nějakého zvukového pionýrství třeba na šumavské chalupě v kuchyni, když jsme si v pološeru naladili divné ječící frekvence na rádiu, které se trochu prolínaly s útržky vysílání a do toho jsme něco hráli na nalezené věci.


Hugo: Slovo Sudor, jeho význam, pot – výpotek. 
Slovo krásně znějící, pár slabik zakončených, podle chuti, R či RRRRRRR. A zrovna znamenalo tohle. Pot – Výpotek. Každá veřejná produkce - 007, Telč, Šleh v Doubku u Prahy (pouze ZdeDur-Hugo a bylo to hraní k tanci), byla vyladěná synchronizace mezi posluchači a námi.
Posluchač většinou nikdy nic podobného neslyšel, ale chytil se. Vibrace, zvuky, nesymetričnost, ujetý rytmus, pokud se to dá nazvat rytmem. Zvukový zážitek. Naprostá NEdokonalost.
A zvukosběr? Poklopem vlézt do šestikubíkového svislého ohřívače vody pro bazén na Jarově (v té době samozřejmě nebyl naplněný) a přes 3 hodiny v uzavřeném, akusticky čistém prostoru poslouchat, jak vibruje trubkový odvaděč vody. Po úderu do něj, byl slyšitelný dozvuk dobrých 15 minut dlouhý. Za ty 3 hodiny nám došly baterie v nahrávání (kazetový magnetofon Kondor), tak i v osvětlení (což ještě znásobilo dojem), ale znamenalo to cítit zvuk, být v něm. I pohlazení dlaní vnitřní hladké strany “nádoby” bylo slyšet.
Dodnes s chutí poslouchám zvuk kapek, dopadajících při dešti ze střechy na zem, občas jim do cesty nastavím překážku v podobě plechového bubínku z NDR nebo jenom plastové mističky s víkem, a když už přestane pršet, setrvačnost vody stékající po střeše a zpomalující se rytmus kapání, to dokáže zastavit srdce. Nebo lépe, mozek.
Zvukové pionýrství? Možná ano. Ne však v záznamu zvuku. V jeho vstřebávání.



Existovalo nějaké typické nástrojové obsazení, ke kterému se Sudor vracel, nebo ze kterého vycházel? Co je pro vás typický zvuk Sudoru?
Lukáš: Nástrojové obsazení? Spíš místa, kam se chodívalo hrát anebo se během našich procházek po Praze takové hraní událo samo, nástrojem mohlo být cokoliv. Tak jsme chodili bubnovat do rezervoárů na vodu na rozestavěném bazénu na Jarově, jednou na kovové sochy na Vítkově určené pro slavnostní ohně, často jsme se vraceli do uličky na Chodově, kde byly uskladněny betonové panely, z nichž trčely dráty, které omamně drnčely, na most na Krejcárku, kde svištěly tramvaje v prudké jízdě z kopce, k Hugovi do bytu do koupelny, kde se instalovalo kapátko, které svým nerovnoměrným rytmem určovalo začátek psychotické seance, jindy zase nás zaujalo přeskakující vypálené cédéčko nebo deska.




Přiznám se, že jsem se trochu ztratil ve všech bočních projektech, nebo alternativních názvech. Co bylo Duo Papa a kdo byli Kosí bratři?
Hugo: Sedánek s mým otcem, oba jsme Pavlové, proto duo PaPa, byla snaha na klávesy Vermona zahrát něco vánočních písní. Když ani jeden z nás neumí hrát na klavesový hudební nástroj, vzniklo melodicky něco, co zní jako koleda, po stránce rytmické pak naprostý paskvil vyvolávající touhu v době klidu a míru někoho zabít. 
Kosí bra3 - To se zúčastnil jako externista Václav Durdil, jak si vzpomínám. 007 je Sudor a Kosí bra3.



Na kazetách jsou mnohé kompozice označené jako “instalace”. Byl v tom nějaký záměr, měla snad vystoupení Sudoru i výtvarný, či performativní rozměr?
Lukáš: To jsou jen názvy. Ale vlastně to, pokud se vzpomínám, bylo trochu inspirováno skladbou Einstürzende Neubauten z alba Ende Neu s názvem Installation No.1. Ty jsme tenkrát dost poslouchali stejně jako třeba Laibach, Test Department, Nurse With Wound, The Young Gods, Deutsch Nepal, ale vlastně jsme poslouchali i noise, post punk, české písničky z 60. let, Dunaj, E, Toma Waitse, rádio, rozhlasové hry a divný disco...
Výtvarný a performativní rozměr nebyl tak důležitý, i když by se některé akce a výlety se skupinou kamarádů a holek tak daly pojímat jako svého druhu happening. Při šmejdění Prahou, rozpadlými domy, zahrádkářskými koloniemi, v podzemí pod Stalinovým pomníkem, na Petříně, při výletech do Českého ráje nebo třeba na kopec k Čtyřkolům se nějaká dobrá akce udála, spontaneita byla důležitější než plán. 
Ta sama Instalace spíš znamenala, že některé věci také byly nainstalovány (jako ty betony nebo barely) před námi anebo jsme jen udělali konstelaci-instalaci předmětů, které hrály samy a my je doprovázeli. Anebo jen nechali znít jako tramvaji nebo vítr.
Na některých kazetách jsou nahrané jen dlouhé smyčky patrně z rozhlasového vysílání. K čemu sloužily? Některé další nahrávky zní jako minimalistický remix programu tehdejších rádiových stanic. Byl Sudor také radiofonický projekt?
Lukáš: Ječení rádia bylo důležité, tehdy se daly naladit tak divné frekvence, že jsme je vydrželi poslouchat hodiny a nahrávat. Cílená radiofonie v tom asi nebyla, tak přísní jsme zas nebyli.
Hugo: Také šlo hlavně o vybavení. Měli jsme, jak bylo řečeno, kazetový magnetofon Condor - výrobek Tesly a celé RVHP. Z něj byly vyjmuty vestavěné mikrofony a přeletovány na několikametrové dráty. Všechny Installations jsou tudíž stereofonní záznam. Také tento magnetofon umožňoval připojení jiných vstupních zařízení, gramofonu a podobně. A někdy došlo na chytání radiových vln. Prutová antena z Condoru byla odlomena a nahrazena prostým nestíněným drátem. Tak byl spojen, při chytání radiových vln, pohyb a zvuk. Kdo držel drát a ladil, ten zárověň hrál, zároveň tančil. Dnes úsměvné, analog měl své kouzlo.
To je na některých kazetách ten radiozvuk. A spousta věcí je od Tebe, Lukáši. Z Opatova.
PS.  Písničky z 60. let, to byla hlavně akce v Lucerna Music Baru - Písnička. To měli na starost lidé z FAMU (možná DAMU), obory produkční, dramaturgie apod. Jako školní cvičení. Uspořádat tematický večer. Živé vstupy, scénky, moderování.


Vermona Instalation
poslouchejte a stahujte ZDE


Sudor komplet
poslouchejte a stahujet ZDE