pondělí 14. listopadu 2016

Samčo, brat dážďoviek


Starší kratší a stručnější profil Samča je na tomto blogu ZDE
Nyní doplňujeme rozhovorem a odkazem na nejnovější Samčovy nahrávky zde na Bandcampu a Soundcloudu.






Tvoje tvorba je rozsáhlá, mít přehled nad tvojí aktivitou je asi nad síly běžného posluchače. Není už to ale také nad tvé síly? Nebo i dnes stále platí, co jsi napsal před lety na svém profilu: “Nadprodukcia ruľäzz. Ta neznam čo ine by som robil.” ?
Co ti dává nadprodukce? 
Najprv som si ten veľký svet vymýšľal v hlave, a potom som ho chcel ozajstný, bolo ho teda treba vytvoriť, tak som ho začal skúšať kresliť, robiť zvuky, príbehy, hocičo, a muselo byť toho veľa, pretože to bol druh životného prostredia, v ktorom sa dalo existovať, alebo aspoň druh hry, ktorý to životné prostredie simuloval, bolo to takmer vždy iba niečo dočasné. Iba postupne sa to časom začalo archivovať, dostávať k iným ľuďom, reálne intervenovať do okolitého sveta, potom to až začala byť hmatateľná nadprodukcia. Mám zachované úplné minimum výtvorov z detstva, čo je vek, kedy všetci ľudia trpia kreatívnou nadprodukciou, majú to uložené pod posteľou a potom to ukazujú vnúčatám. Ja som mal ako menší údernícku nadprodukciu, napríklad som nadprodukoval fiktívne telefónne zoznamy bez telefónnych čísel a vymyslené mapy, a takmer nič z toho nemám dnes zachované, lebo toho bola taká sériová nadprodukcia, až to vlastne nemalo cenu ani pre mňa, išlo hlavne o tú chvíľu, kedy to vznikalo. To platilo aj pre nahrávky na jedinej 90minútovej páske, ktoré sa neustále premazávali novými - hmatateľná nadprodukcia z toho vznikla až, keď som si nahrávky z pásky kontinuálne digitalizoval a archivoval na CD. Takže odvtedy mi nadprodukcia postupne klesá, keďže sa s veľa vecami ponáhľam menej, ale zase viac toho archivujem, nahrávam si koncerty pokiaľ mám tú možnosť, a pritom nie všetko, čo sa vytvorí, musí byť nutne zaznamenané, ale stále je to súčasťou tej celej kontinuálnej nadprodukcie. Keby toho bolo menej, výsledok by nutne nebol lepší (väčšina poslucháčsky najúspešnejších vecí vznikla na jeden šup, naopak veci na ktorých som makal dlho, často skončia príliš prekomplikovane), iba ja by som mal prázdnejší život, pretože by som sa menej venoval tomu, čo mi ho napĺňa. 





A myslíš si ty sám, že tvoje písničky jsou spíš ztřeštěné, nebo je to opravdu “rekontextualizace dětství” jak jsem si o tobě někde přečetl? Tvoje poslední věci propojují sofistikovanou plunderphonii s neprvoplánovým politickým aktivismem. Dnes je ti 28 let, cítíš už lehký posun od legrací typu Pentagramček někam jinam? Nebo jsou všechny tvoje programy schopné fungovat paralelně?
Je to všetko menované, aj kadečo iné. To životné prostredie, v ktorom to žije, je koherentné, aj keď dokáže hostiť úplne odlišné prístupy. Celé to, čo sa vytvorí, dáva dokopy svet, ktorý má vlastnú logiku, hierarchiu, jazyky, symboly a reč. Čiže ten svet má dôležité a pritom špecifické stavebné prvky, napríklad unimobunka, ktorá má uplatnenie v architektúre, ale aj v literatúre, ktorá má zase uplatnenie v hudbe, takže tá unimobunka sa nakoniec dostane všade, a tvorí stavebný prvok. Ide o to, že unimobunky sú opomínaná téma, a teda ju môžem mapovať bez výrazného rizika, že by som urobil niečo, čo spravil niekto predo mnou. Swag je tak isto veľmi dôležitá téma, pretože to predstavuje priame spojenie fyzična s transcendentálnom. Duchovno sa zvykne často zobrazovať ako posvätná záležitosť vzdialená reálnemu svetu; detstvo sa zvykne zobrazovať zase ako čosi čisté a nepoškvrnené, vzdialené svetu dospelých. V reáli ale tie veci dosť tuho koexistujú a kolidujú, takže ak chcem zobraziť ako celok, musím prepájať duchovné so svetským, detské s dospelým, a tak ďalej. Zároveň som ako poslucháč hudby žánrový všežravec, čiže onen svet požiera všetky tieto vplyvy, a preto aj keď tvorím, tak môžem prepnúť z hluku do popíku a z toho do kresťanských chorálov v priebehu troch minút. Baví ma sledovať, čo sa stane, keď sa niektoré úplne odlišné veci skombinujú dokopy. Pentagramček nebol môj nápad, ja som sa k tomu pridal práve z čírej lásky k tomuto druhu tvorby. 
Politické témy do toho sedia pre mňa prirodzene ako hociktoré iné, ktorým sa venujem, nikdy som to nebral oddelene, ako nejakú tuhú angažovanosť alebo čo, veď mnoho vecí vo verejnom živote sú predsa práve streštenosť rovnakej úrovne, ako keď urobíš napríklad tú baladu o mäsitom ľúbostnom vzťahu v unimobunke, akurát bohužiaľ sú s o dosť vážnejšími dôsledkami, a často depresívnejšie. To pľundrovanie nahrávok so slovenskými neoľudákmi bol iba úplne priamy spôsob autoterapie, odreagovania sa od takýchto vnemov. Nie je to nič sofistikované, naopak, nič nie je ľahšie zosmiešniť, ako ľudí, ktorí nemajú zmysel pre humor a berú sa privážne. 

A kdo je Samčo, brat dáždoviek? Jsi to ty sám, nebo tvé jevištní alter ego?
Vytváříš svou postavu podle nějakého cíle, nebo je ti spíš bližší totální anarchie? 
Nebo možná nějaké kreativní šílenství? A proč je vlastně Samčo bratom dáždoviek?
Ja som si k tomu veľkú časť života nepísal meno, lebo nebolo prečo, alebo keď som chcel byť ako tí maliari čo sa podpisovali pod ilustrácie v knihách, tak som pod to napísal SAMKO, alebo neskôr svoje občianske meno. Až potom som si začal vymýšľať nejaké alternatívne mená, a niekedy som mal aj tri naraz, napríklad som napísal knihu, v ktorej som sa vzájomne pod dvomi či aj tromi menami hádal sám so sebou. Ale chcel som aj nejaký univerzálny zvučný pseudonym pre svoju osobu, a práve vtedy pomohli tie dážďovky, pretože najprv som počul pesničku od skupiny Ručne Hlučne "Nehádaj sa s dážďovkami", čo bola skupina, kde hral aj Džumelec, a možno to bol aj jeho text. Tá pesnička bola chytľavá a popisovala, ako sú dážďovky dobré na konzumáciu. Ja som si okolo toho urobil kult dážďoviek. Najprv vznikol Brat dážďoviek - vlastne kópia Mauglího, ale nevychovávali ho vlci, ale dážďovky, čiže bol úplne najviac syn divočiny. To sa mi zapáčilo, a urobil som zopár príbehov o symbióze ľudí a dážďoviek. "Filip, brat dážďoviek" bola samizdatová knižka v náklade jeden kus o adolescentnom utečencovi z detského domova, ktorý začne žiť v lese, živiť sa dážďovkami, hackne sa cez počítač do reálneho sveta a začne ho preprogramovávať na svoj obraz. Ďalšie bolo o dievčati, ktorá bola vychovaná dážďovkami a mala nadschopnosti, ako napríklad vedela rýchlo vŕtať diery v zemi. A tak ďalej, tie veci postupne pribúdali. Také tajné bratstvo dážďoviek vôbec nebolo zlé, tak som sa v ňom ocitol. Ináč áno, chcel som mať javiskové alteregá osobitne pre to keď brnkám folkové odrhovačky na gitare a keď robím nojzíky a tak podobne, ale bolo ťažké si vytvoriť oddelené alteregá, keďže tie veci často robím naraz a neplánovane podľa chuti, takže sa s dážďovkami naďalej nehádam, ale bratám. 


Jsi sběratelem a “teoretikem” outsider music a zároveň jsi, podle jiných a snad i dle svého vlastního mínění, jejím interpretem. Není v tom rozpor? 
Ono ten okruh "outsider music" nie je nijak sebadefinovaný, podľa mňa existuje minimum hudobníkov, ktorí by to o sebe boli schopní tvrdiť - je to termín, ktorý používajú ľudia, ktorí chcú písať či rozprávať sa o takejto hudbe, čosi, čo si musíš vydobyť povahou svojej tvorby, a samooznačovanie sa touto nálepkou je obvykle skôr nelegitímne. Ja som tak desať rokov dozadu, keď sa v domácich okruhoch o takejto hudbe príliš nepísalo, napísal (a nedokončil, čiže ani nezverejnil) niečo-ako-manifest takéhoto "najspodnejšieho poschodia hudby" a tam som používal slovo "subunderground", čiže čosi, čo je ešte pod undergroundom, pretože ide o tvorbu určenú iba pre tvorcov samotných, alebo ich veľmi úzke okolie, zatiaľ čo akýkoľvek "underground" alebo dnes skôr "subkultúra" implikujú reálnu živú scénu s komunitou, koncertami, poslucháčmi. Keď som písal článok o takýchto umelcoch do Eastern Daze, použil som aj termín "anti-music", pretože po zovšeobecnení je prístup takýchto tvorcov ešte viac v rozpore so všeobecne vžitými princípmi hudby, než napríklad v prípade noisu. 
Určite som sa mnohými autsajdermi inšpiroval, a pár spoločných postupov či prístupov som možno od nich prebral alebo k nim dospel prirodzene; ale keď už, ja k tomu píšem napríklad "popmusic pre mačky", pričom to "pre mačky" je trochu, ako keď píšeš "freak" pred názov hudobného žánru, len trochu iná dimenzia. Freak (čo je plus-mínus sebadefinovaný outsider) je podivňak navonok; ale toto tu je naopak svet očami mačky, čiže nie ty si ten podivný, ale svet je tá podivná vec, a ty vytváraš jeho alternatívnu pokrkvanú verziu, ktorá ti dáva na určitej rovine toľko isto logiky, ako tá reálna verzia, pretože tá pokrkvaná verzia je v skutočnosti prispôsobená tvojmu vnímaniu sveta a preferenciám v umení. A nejakým spôsobom sa v tom svete ocitajú aj reálni ľudia, čiže oni sú v ňom zrazu insajderi, a tým pádom keď hrám improvizačky dajmetomu so Ženskými kruhmi, tak to je v podstate insider-music, pričom vlastne "insiderstvo" je v tomto prípade v podstate synonymom pre "ezoterizmus". Pri outsider music sú obvykle hudobník a poslucháč od seba oddelení hranicou odlišných svetov - obaja sú "outside" mimo sveta toho druhého, čiže outsiderstvo predpokladá nejaký stret takýchto dvoch odlišných nerovnocenných svetov vo vzťahu tvorca-recipient; v mojom prípade to naopak silne stojí na ľuďoch, ktorí sú do tohoto sveta zasvätení aspoň zbežne. Nie som osamelý tvorca, ale člen polotajného bratstva spolutvorcov, fanúšikov, spriaznených ľudí na podobnej vlne.

Vím, že disponuješ rozsáhlým archivem bizarních nahrávek. Co pro tebe znamená internet? A je tvůj archiv pouze virtuální, nebo máš vztah i ke starším médiím?
Vyrastal som na páskach, a keď som si ešte ako mlaďas kúpil diktafón, začal som loviť kopu nahrávok ľudí v okolí, keďže sa mi veľmi páčili kreatívni ľudia, a chcel som mať ich výtvory zaznamenané. Nahral som takto na kazety rozličné čudesné kúsky, napríklad jeden z prvých zaznamenaných klenotov vôbec bol záznam akcie, keď sa deti školopovinného veku (včítane mňa) hrali na hipisácky festival Woodstock, aj s vlastnými kapelami. Nerobilo to rozdiel, či sa nahrávali divejúce deti, nežné gospelovky na katolíckom gymnáziu, lokálne folkačky pri ohníku, či koncerty podivínskych projektov pred miniatúrnym publikom, diktafón to všetko previedol do svojho mäkkého zašumeného zvuku, a ja som sa naučil počúvať hudbu aj v nízkej vernosti zvuku a prijal som to ako spôsob estetiky. Šum a skreslené frekvenčné podanie ti zamaskujú veľa chýb, je to taká rozmazaná skica, ktorú si môžeš domyslieť podľa svojej chuti, alebo ju proste počúvať takú, aká je.  Keď som sa teda začal trošku oneskorene dostávať na internet, objavil som tam rozľahlé záplavy podobného domácky nadšenecky nahrávaného materiálu, a ostal som vyjavený z počutia produktov ľudskej kreativity v tak surovej forme. Prirodzene, že internet bol pre mňa darom z nebies, odrazu som sa postupne začal dostávať cez neho k reálnym ľuďom riešiacich podobné veci ako ja, k tvorivým ľuďom vo svojom okolí; a naopak, mohol som cez neho šíriť tvorbu, čo som urobil s obrovskou vervou, a už ani sám nemám prehľad, čo všetko som kde zavesil pred desiatimi rokmi a visí to tam dodnes. 
Samozrejme, k nahrávkam sa dostávam aj inými spôsobmi, než prečesávaním internetov - mám kúsky priamo od autorov, občas cucám koncerty z mixpultu, alebo sa to ku mne dostane ako ľudovo kolujúci materiál. Vďaka môjmu nadšeniu som spoznal kopu projektov, ktorých som bol možno jediným fanúšikom. Existovala stránka menom "obscurometer", ktorá ti vedela zmerať obskúrnosť hudobného vkusu na základe štatistík počúvania hudby na last.fm, a mne vyšlo, že mám obskúrnejší hudobný vkus, než 99% zvyšných poslucháčov na last.fm.

Získal jsi cenu Radio Head Awards 2015 za nahrávku ÁTTÖRŐ ERŐ. Zaznamenal jsi nějakou změnu? Začali si posluchači tvé práce víc vážit? Začali sis ty sám své práce víc vážit?
Ono hlavne každý opomína, že tú cenu sme dostali vlastne traja, keďže aj Robo Rybolov aj Omražťok tam boli rovnocennými tvorkyňami. Ja som si vždy robil vtípky z toho, keď sa z hudby robili preteky, a na dotyčnom albume sú rovno použité aj nejaké sample z predošlých ročníkov Radio_Head Awards. Čiže nominovať takúto vec asi bola aj trošku subverzia zo strany poroty. Povedal by som, že viacero hudobníkov z tejto "experimentálnej" škatuľky si od takýchto ceremónií drží istý odstup, avšak obecenstvo naopak takéto veci zrejme miluje, asi to bude podobný typ vzrúša, ako sledovanie dostihov či športových prenosov. Čiže, čo sa poslucháčov týka, tak hej, to ocenenie rozhodne vzbudilo väčší záujem, než samotná hudba. Samozrejme, že to poslúžilo ako reklama; písalo sa o tom napríklad vo webzinoch na Slovensku žijúcich Maďarov, ktorých upútalo, že na Slovensku hudobnú cenu dostal album s maďarským názvom od človeka s maďarským priezviskom (Szabó). Potešilo to asi aj koncertných promotérov riešiacich mi vystúpenia, ktorým konečne odpadla starosť, čo mi majú písať do popisu ku koncertu, keďže "dostal cenu za experimentálnu hudbu" asi znie údernejšie než popisy používané mnou typu "je to úhľadnejšie ako Čierna nad Tisou, a kozmopolitnejšie ako Medzilaborce".




pátek 26. srpna 2016

Jan Burian ml. - HOUSE MUSIC 1


Jan Burian ml. stojící dnes za projekty Tyto Alba, nebo Kyklos Galaktikos mi poskytl svou dávnou nahrávku manipulací s různými zvukovými zdroji nazvanou House music. Radikální radioart má mnohdy netušený potenciál, některé opakující se slogany se vám jen tak nepovede dostat z hlavy. A někteří z pamětníků možná odhalí i odkud chytlavé zvukové útržky pocházejí. 

Prozraď něco o vzniku nahrávky. Jak a kdy vznikla a co jí inspirovalo?
V osmé třídě jsem si našetřil na svého prvního nahrávacího walkmana, se kterým jsem pak všude chodil a celé dny nahrával. Asi hlavním důvodem byl žánr house music - pořád jsem nechápal, proč se house music říká nějaké taneční hudbě, když by to měla být muzika udělaná doma...v domě.  

Musíme to taky rozebrat technicky. Na jaké zařízení se nahrávalo a jak je to vlastně všechno uděláno? 
V tu dobu jsem bydlel u táty na Malé Straně. Byla tam televize, videopřehrávač, kazeťák, klavír a já měl toho walkmana. Vždycky jsem pustil kousek filmu a nahrál na walkmana, pak přetočil a zase, pořád dokola...Měl jsem rád filmy o pirátech, tak je to tam, taky jsme měli samizdatové verze Havlových her a tak je tam kus Audience. Ostatní zvuky byly prostě, co jsem našel kolem...

Nahrávka je vlastně perfektní ukázkou plunderphonie a dalo by se říct i DIY samplingu. Spíš než ryze hudební záležitost připomíná spíš radio art. Vrátil jsi se někdy později k podobnému stylu práce?
Už před tím jsme se spolužákem Vaškem Švankmajerem nahráli celou rozhlasovou hru s názvem Pan Kožla a Pan Kožmín. Je to dost epická záležitost, v níž oni dva hrdinové prožijí mnohá dobrodružství (včetně např. letu v jaderné hlavici) a procestují celý svět. natáčeli jsme též na nějaký kazeťák a kazeta měla samozřejmě originál dokonale vyvedený obal. Já jsem jí pak někam založil a Vašek mi dodnes čas od času připomene, že je to jediná věc, kterou mi asi nikdy neodpustí...

Jinak mám pocit, že ten styl práce je mi stále vlastní. Jen se mění stroje. 


František v. m. Kříž

Hudba Františka v. m. Kříže k nám přichází z jiného vesmíru, než jsme zde normálně zvyklí, žádná domácí avantgarda, home-made psychedelické pokusy nebo jednorázový úlet nahraný s kamarády v garáži. Tohle je hudba, která si přeje být hezká, ale daří se jí to jen v rámci těch nejširších mantinelů. František v. m. Kříž byl před lety klientem denního stacionáře pro psychicky postižené v Českých Budějovicích jako diagnostikovaný schizofrenik, nyní je již podle všeho důchodcem, kontaktovat se mi ho ale bohužel 
nepovedlo.

Kromě kazet, který nahrával a pak rozdával, také maloval a dělal koláže a také vyráběl sešity komiksů s vlastními hrdiny. Veřejně nevystupoval. Zřejmě málo lidí si jeho nahrávky opravdu poslechlo. František v. m. Kříž rezignoval na kvalitu záznamu, nebo pro něj byla tehdy dostatečná. Ačkoliv většina jeho kazet má solidně provedený obal, kopírování proběhlo zřejmě na nějakém stroji podřadné kvality. Ta dále ještě klesá u výběrů “toho nejlepšího”, kdy zřejmě autor kopíroval z kopií různých generací a už tak všudypřítomný šum se dále sčítal. S kazetami Františka v. m. Kříže se nám dostává do rukou materiál, který vytvořil pravý “umělec čistého srdce”, autor se zde nebrání romantice, ani všemožným klišé, už názvy jednotlivých písní tu hovoří za vše (Nebraň se snům, Vyznání, Krajina snů, Bohyně snů, Tvář z mých snění, Ptáš se hvězd). 

Jsou tu k slyšení šlágry, písně jako z autorova mládí, zahrané ovšem na neidentifikovatelný syntezátor (Nezralost zdánlivá), které by se neztratily ani v repertoiru takového Milana Chladila, folkové balady, dále samohrajkové skladby s typickým zvukem továrních zvuků, téměř jako z dílny Wesley Willise, ovšem kde Willis zaklíná své démony vršením absurdních vulgarit a opěvováním symbolů bezproblémového světa amerického snu, Kříž se nebrání svým smutkům a zklamáním, v tomto ohledu zde není ani památky po  nějakém nadhledu, či snad sarkastickém podtónu, který by vše uvedl na pravou míru. Napadá mě také paralela s tvorbou Jaroslava Uhlíře, se kterou je zde chvílemi cítit jistá podobnost, snad až na to, že písně Františka v. m. Kříže jsou přece jen o trochu lepší a o poměrně větší trochu hůř nahrané. Kříž nám tedy předkládá nejspíše domácí střední proud, to je něco, co není často k slyšení, zde ani nikde jinde. Ale jak jsem naznačil, zatímco díla rozličných domácích avantgard mohou často zvukově své slavnější kolegy dohánět a leckdy se jim i vyrovnat, nemůže se František v. m. Kříž s technickým aparátem hudebníků středního proudu nijak srovnávat. Zvuk levných kapacitních mikrofonů z nějakého magnetofonu a neškolený Křížův hlas může chvílemi znít jako nějaká temná verze Šlágr TV. To ovšem jistě neměl autor písní v úmyslu. Zaposlouchejte se alespoň na chvíli do skladeb Františka v. m. Kříže, pokud snesete takovou dávku syrového zvuku a písní, které chtěly být krásné. 

VŽDYCKY JSEM BYL ROMANTIK


TAK TADY JSEM



PORTRÉTY OSUDŮ

Bordové parpl’e



O projektu Bordové parpl’e jsme již slyšeli v profilu Raptora Kocha, byla by ale škoda si tento projekt, tvořící v nejlepší tradici diletantské hudby nepředstavili ve zváštním profilu. 
Můžete začít zde, na jejich virtuální adrese na portálu Bandzone:
Samozřejmě, že nahrávky BP tvoří z velké části rozjívené hlukové jamování s bušením do bicích, kde se pletou přes sebe rozličné nástroje a Raptor Koch se snaží svou kytarou vše stmelovat v regulerní hudbu. Zajímavější jsou ale ztišené věci jako Kde si milá, kde se vykloubený pseudofolklór potkává s lunatickou operou a hledání těch správných tónů na okolo nalezených nástrojích ve výsledku vytváří soundtrack k podivnému psychedelickému westernu. Ale BP jsou podle záznamů evidentně otevření jakémukoliv stylu.
Pozitivní je zvuk nahrávek, který u projektů tohoto typu rozhodně nebývá pravidlem. 
Nahrávky Bordových parpl’ů jsou z těch syrovějších, ba nejsyrovějších, vzpomeneme si na materiál, které v 90. letech nahrával Vítězslav Švec s projektem 60 wattové slunce. Přesto se zde se zvukem pracuje, zpestřením je tu občas přítomný reverb. 




“Bordové parpl’e vznikli nahodne. Ja som umýval riad v kuchyni a dvaja kámoši (nehudobníci) sa nudili, tak vzali klarinet a fujaru a začali si jamovať. Keď som to počul, ihneď mi napadlo, že to musíme rýchlo nahrať. Šli sme teda do pivnice a nahrali sme prvé asi 40 minútové nehudobné orgie. Chlapci potom sami nemohli uveriť vlastným ušiam. Dobre nás to pobavilo tak sme si teda čas od času zašantili v pivnici, pričom som to vždy nahral. Hlavný členovia boli: Juraj Švec, Martin Šuľák a ja. Na niektorých albumoch sa pridali aj ďalši kamoši: Miro Marcinov, Mario Martančík. Kedže nevedeli hrať na nástroje, naladil som trebars gitaru na jeden akord, popri tom som obsluhoval dve tri nástroje aby to bolo plnšie.”

Raptor Koch





Raptor Koch

Za jménem Raptor Koch se skrývá slovenský hudebník z Humenného. Na publikování celé jeho tvorby stále čekáme, ale snad se na Bandcampu i slíbený zbytek jeho skladeb brzy objeví. Do té doby se můžete probírat jeho tvorbou na jeho Soundcloudovém profilu. Skvělé zahrané covery R.Stevie Moora a Mothers of Invention tu střídají psychedelické kompozice a podivuhodná sklepní elektronika. Vše zábavné, dobře zahrané i nahrané. I kdybych nakrásně nechtěl jen chválit - musím, jelikož Raptor Koch slíbil nahrát i mou oblíbenou skladbu R.Stevie Moora I Want to Stay Home, na což se velmi těším.





Co je vlastně Raptor Koch? Je to skupina, jednočlenný projekt, nebo tvůj pseudonym? A odkud se vzalo to jméno?
Raptor Koch je jednočlenný projekt tvorený mnou. Kamaráti ma prezývali raptor, lebo som na jednej opekačke začal šalieť a robil rôzne opičky až raptorkoviny s neviditeľným chvostom a pre raptorov špecifickým drápom na ruke. Svoje projekty som pomenuvával rôzne. Napríklad: Pas mech aliby, Hmožddžs, Brainbow, Metronom. Nakoniec som už toho mal plné zuby tak som ostal pri Raptorovi Kochovi. Aj s dôvodu, že mi príde smiešne ked to niekto povie. Napríklad v rádiu FM v demovnici ked som to počul s rádia mal som s toho dobrú srandu. Povedal to s takým privetivým milým hlasom. Mám čudný zmysel pre humor. 


Jaký styl vlastně Raptor Koch hraje? Docela se mi líbila nálepka freak pop, kterou jsi použil na Soundcloudu, na mnoho tvých nahrávek poměrně sedí. Ale jsou tam i kusy výrazně experimentálnější.
Čo sa štýlu týka nemám vyhradený štýl. Rád striedam hudobné žánre podľa nálady. Dalo by sa to zúžiť na: rock n roll, punk rock 70 rokov, experimental, minimal, ťuťulimuťuli elektro, synth bop, progressive, space rock, garage rock, avant garde, drone... Označenie Freakpop kľudne beriem.


Chtěl, nebo začal jsi primárně nahrávat covery a až později jsi přidal i autorské věci, nebo to bylo jinak?

Nahrávať som začal v roku 1995 ked som mal sedem rokov. Začalo to GG pesničkami ktoré som nahrával na starý kazeťák. Otec mi kúpil varhany a prihlásili ma na súkromnú hudobnú školu, ktorú som rýchlo opustil kedže ma nezaujímala teoria a noty a nahral som jednu GG kazetu, ktorá znela asi príliš divne. Keď moja mama počula tie pazvuky s mojej izby vzala ma za psychologičkou či nie som šiši haha..Ďalej som nahrával podivné rozprávky Havko Piťko asi do roku 1999. Muziku som začal nahrávať okolo roku 1999-2000 ked som dostal na narodeniny prvú elektrickú gitaru+distortion Turbo Rat za 1500 sk. Spolu s bratom (bicie na varhanoch) sme nahrali asi tak šest kaziet. Projekt som nazval Peacar. Od roku 2003 ma brat zoznámil s počitačovým programom Fruity Loops. Kedže som nemal bicie používal som sample. V tomto programe pracujem dodnes avšak všetky nástroje si nahrávam sám. Už to tam len pekne navrstým použijem kompresory rôzne efekty a je to. Všetko to vzniká u mňa doma v pivnici. Snažím sa to vždy vylepšovať no mikrofony a nástroje sú dosť drahá záležitosť takže to ešte chvíľu potrvá aby to znelo tak ako by som chcel. Za tie roky som nahral zhruba 500 skladieb. No asi 150 ich nemám dokončených za posledných pár rokov, čo mi v noci nedá spať. Svoju hudbu som veľmi neprezentoval s týchto dôvodov. Nikdy som nebol na 100% spokojný s nahrávkami a tak trochu som neveril, že by o to mal niekto záujem. Nakopol ma až kamoš, ktorému sa moje veci páčili. Potom som zhodnotil, že by som si to nemal nechať len pre seba. Tak som dal nejaké veci na Soundcloud. Tam ma objavil jeden brazilčan Estêvão Vieira (Stevz), ktorý tvorí skvelú hudbu. Založil Chupa Manga Recs. kde prezentuje rôzných one man band interprétov. Vydal aj moje skladby na CD asi 20 kusov, ktoré rozširuje ďalej. Chce ma vydať aj na malej vinilovej platni čo ma veľmi potešilo a nakoplo do práce. Momentálne zostavujem všetky svoje albumy na Bandcampe, ktoré onedlho uverejnim.





Z převzatých skladeb na tvém Soundcloudovém profilu by se dalo sestavit jistě minimálně jedno album R.Stevie Moora. Dokonce jsi přispěl i na jeho oficiální album coververzí Knickerbocker Thuggery Combover. To je skvělé! Čím tě vlastně R. Stevie Moore zaujal?
Na R.Stevieho Moora som natrafil asi pred rokom a pol na youtube a okamžite som sa zamiloval. Bolo pre mňa prekvapením, že niektoré jeho skladby a škreky mi pripomínali niektore moje veci. Ale s tým, že s neho som bol úplne hotový. Narazil som naňho v dobe keď ma hudba už prestávala
prekvapovať. To bolo niečo po čom som dlhé roky priahol. Potom som len tak zo srandy nahral jednu jeho skladbu - Play. Pustil som to kamošovi a ten mi vravel, že by som mu ju mal poslať. Tak som si ho našiel a poslal som mu ju v domnení, že si to pustí zasmeje sa a zabudne. No na moje počudovanie mi napísal pozitívnu kritiku s prosbou aby som v tom neprestával. To mi dalo neskutočnú chuť do práce. Doposiaľ som mu nahral 16 skladieb. Tri z nich použil aj na svoje albumy na bandcampe. Dokonca ma dal zahrať v newyorskom rádiu WFMU. Opäť som mal s toho môjho idiotského umeleckého mena obrovskú srandu ked som počul moderátora povedať raptor koch, pričom to znelo ako Raptor Cock or Kchhhh.


Tvé nahrávky mají velmi slušný zvuk. Hraješ na všechny nástroje sám? Prozraď něco o svém vybavení a způsobu práce.
Vybavenie v svojom štúdiu neustále doplňam keď mi to dovolia financie. Na spev a gitary basu a rytmičák používam mikrofon Shure SM 57. Ostatné mikrofony na bicie sú s tých lacnejších, ktoré zapájam do desetivstupového mixu Behringer. To všetko ide do 2 vstupovej externej zvukovej karty. Chcel by som v budúcnosti nahrávať analogovo, no musím ešte na to dlho šporiť. 



Jsi aktivní i v jiných projektech?
Hral som ešte v troch hudobných projektoch. Od roku 2009 do januára 2016 som s kamošmi založil rock n rollovu skupinu Waves kde sme okrem vlastných skladieb hrali aj koververzie od naších hrdinov ako sú Kinks, Rolling Stones, Beatles... Další projekt s názvom Počkaj?dobre už možeš  bol zameraný skôr na punk rock 70. rokov ale taktieš na špinavý rock n roll typu Link Wray. V skupine sme boli traja starý kamoši. Zvyšný dvaja hrali v pankovej skupine Porucha. Príležitostne som hrával v Poruche aj ja. Hrávali sme len príležitostne, kedže sme sa rozprchli po svete. Ďalší projekt okolo roku 2010 - Bordové parpľe - som založil náhodne s dvoma kamošmi nehudobníkmi pri spontánnej jamovačke u mňa v pivnici. Jeden chytil fujaru druhý klarinet na ktorých v živote nehrali. Ja som bol v úžase a tak som spravil prvý záznam. Pri jeho počúvaní sme sa potom nasmiali, že musíme nahrať dalšie. Tak sme nahrali asi 7 albumov ktoré tieš zaradím na bandcamp. Všetky tieto projekty sú uvedené na mojej stránke soundloudu kto by mal záujem.

Hraje Raptor Koch také naživo?
Naživo nie som aktívny kedže už nemám ským hrať kedže všetci moji kamoši odyšli do zahraničia. Naživo som hrával s Waves plus asi tri koncerty s Počkaj?dobre už možeš.





pátek 11. března 2016

Vikomt de Abík


Vikomt de Abík je domácí projekt akustického undergroundového metalu obohacený o tajuplnou vesmírnou mytologii. Přináší můj oblíbený strohý zvuk akustické kytary nahraný v domácím prostředí, v tomto případě ještě kořeněný záznamem na mobilní telefon, který přispěje typickým zkreslením a kompresí.
Formát amr je standard nového lo-fi zvuku! Tak pravím!
Poslouchejte a zažívejte a případně si dopřejte kratší rozhovor přímo s Vikomtem níže.




Kde se vzal Vikomt de Abík? Znamená jeho jméno něco?   

Příběh začíná už před jedenácti lety, kdy jsme s kamarádem Heretikem založili sranda projektík s názvem Kotě Z Krtka,  S tím že já hrál na španělku a měl jsem na starosti zpěvy a skřeky a Heretik obšťastňoval foukací harmoniku a doprovázel můj zpěv. Měli jsme něco kolem deseti songů a zahráli jsme si i na takovém fesťáčku, který pořádal náš kamarád Zelí, tedy Zelí festu, který každý rok úspěšně pokračuje, z tohoto koncertu jsme pořídili dokonce DVD a ktomu dva klipy , každopádně nevím kam se podělo. S Heretikem jsme pak měli nějakou dobu kapelní pauzu. V období naší pauzy Heretik zmizel z mého okolí, nejevil zájem o další spolupráci a bylo to zřejmě i tím, že měl  své existenciální problémy, každopádně vím že s začlenil do Cybergothic scény nebo jak se ta debilní subkultura jmenuje, takže jsem na něj naprosto ztratil kontakt. Tím byl vlastně našeho projektu konec, protože jsem nenašel žádnýho dalšího psychopata který by do toho se mnou šel. Trvalo to několik let a když jsem se před čtyřmi lety nastěhoval do malinkatý garsonky na Divoký Šárce, kde jsem sám bydlel. Začal jsem si zase brnkat na španělku. V tý době už jsme několik let krákal v black metalový kapele Narzergorth, kde už nejsem ( Nyní působím V Black Thrash metalový smečce Narchost) no a za dlouhých večerů jsem založil Vikomt de Abík. To jméno projektu jsem vymyslel jednou večer omámen pivem a rumem, zrovna jsem četl knihu Justýna a Julietta od Markýze de Sade a bylo to tam. V  kapele Narzergorth  jsem měl přezdívku Abaddon, takže místo markýze jsem si vymyslel Vikomta a místo své přezdívky Abaddon jsem použil její zdrobnělinu Abík a projekt byl na světě. 




Kde a jak jsi nahrál kolekci skladeb, nebo album Vikomta de Abík? A vystupuje, nebo vystupoval Vikomt někdy i živě?
Jó, to byla fakt sranda. Nahrával jsem největším undergroundovým způsobem, na starý mobilní telefon s diktafonem. Musel jsem to několikrát přehrávat znova a znova do zblbnutí. Když jsem to pak všechno přetáhnul do Pc, tak vznikl nový problém, počítač to zkrátka nedokázal přehrát, byl sem tak na nervy , že sem požádal o pomoc přítelkyni a díky ní se to všechno nakonec nějak povedlo. Vikomt koncertoval jen jednou jako vsuvka před představením umělce a kamaráda  S.D.CH. v uměleckém atelieru a galerii Divus v KD Vltavská, který již v dané lokalitě není. Ještě jsem účinkoval jako host po boku Vikiho schocka v jeho kapele Sto mrtvých miminek v jedné popelnici na události soutěže Branické vajíčko. Soutěž jsme vyhráli, což je jasný, chacha.

 

Čím je ovlivněna Vikomtova tvorba? Má nějaké vzory, nebo spřízněné projekty?
Já ti ani nevím čím jsem ovlivněn, asi vesmírem. Undergroundovou scénu vůbec nesleduju (jen UBM- underground black metal)  jedinou kapelu co jsem poslouchal byli Plastici, Mejla Hlavsa a jeho Půlnoc a samozřejmě poslední Hippík Hrabě Rogo, který mne možná asi jediný v mé tvorbě ovlivnil. Muziku do Vikomta dělám zkrátka tak, že si sednu začnu drnkat na kytaru na kterou vůbec neumím a pomalu vymýšlím song, někdy to trvá několik dní, někdy třeba hodinu. Potom dělám texty a pak nahrávám. Jediný spřízněnec je Viki Schock, se kterým také do budoucna něco vymýšlíme.


Některé skladby zní jako metal hraný na akustickou kytaru, nebo se mi to jen zdá?
Nemá Vikomt v plánu se v budoucnu elektrifikovat?

To se ti asi určitě nezdá, Metalovou muzikou žiju od útlého dětství a tak se to určitě projevuje i na mé tvorbě. To je zajímavé že se na to ptáš. Elektrifikaci Vikomta mám opravdu v plánu, od bývalého kytaristy z naší kapely Narchost, Satiela jsem obdržel elektrickou kytaru, se kterou chci pokračovat v mém projektu.



A jaké jsou vůbec tvoje plány s projektem?
Plány mám. Musim sehnat nějaký malý kombo a kabel ke kytaře a začnu dělat nové věci a snad někde i zahraju. Nějaký materiál už mám připravený, ale jak říkám nyní chci vše nahrát na elektriku, drž mi palce.
Děkuji ti za otázky a za tvůj zájem a přeji ti aby se dařilo tvé kapele i tobě samému, vesmír s tebou.


pátek 19. února 2016

Bratři Citaráci

“Jsme dva Nymburánci, hrajeme na citary z České Kamenice a někdy si zahrajeme i na jiné nástroje.”
                                                          Bratři citaráci

Někdy se při nejlepší vůli nepovede kontaktovat nadějné tvůrce, kteří tak zůstávají skryti bezpečně kdesi ve stínu. Nezbývá než prezentovat jejich digitální stopu, na kterou jsem celkem náhodou narazil.
Bratři citaráci  možná nejsou ani bratři, ani nehrají na citary, přesto mohu směle doporučit jejich pikantní kombinaci gypsy-jazzu a akustické avantgardy téměř jako z dílny Harryho Partche. Je mi líto, že neexistuje souvislejší záznam tohoto stylu, a zřejmě už ani nebude, jelikož citarácké duo se zdá být již několik let neaktivní.
Poslechněte si tedy jejich pár písní. Je to střídmé, akusticky bohaté a hlavně vtipné.


Citaráci na Bandzone ZDE


Play Citaráci!