čtvrtek 30. května 2013

Vojtěch Kupčík


Charakteristický zvuk jeho houslí ostřil zvuk kultovní brněnské skupiny Zkopce i pozdějších eklektičtějších Ošklid. Později Vojtěch Kupčík pohostinsky vystupoval s mnoha soubory, několik jich také založil a provozoval. Souběžně s touto “veřejnou” činností se věnoval domácímu bádání nad zvukem elektrických houslí a rovněž tak nahrávání různých projektů, v nichž remixoval své předchozí skladby nebo se pouštěl do kompozic ovlivněných přírodními národy. Webová stránka prezentující jeho projekty Soundcosmetics je spletitým bludištěm roztodivných aktivit, bohatě opatřených legendou, na níž jako kdyby se dělo všechno zároveň a vše mělo stejnou důležitost.

Do labyrintu světa hudby Vojtěcha Kupčíka vstoupíte zde:
http://soundcosmetics.wz.cz









Máš za sebou bohatou hudební minulost. Část z ní je známá, ale předpokládám že větší část je většině posluchačů dobře utajena. Jaké projekty pro tebe byly důležité v minulosti a čím v hudbě žiješ teď?
Asi všechny, protože nesly jistý punc věku, doby, situace nebo spíš rozpoložení.
Když je člověku patnáct, tak je pro něj v tu chvíli nejdůležitější na světě něco, nad čím se ve čtyřiceti ani nepozastaví. Stejně jako když si jde zahrát o víkendu na nějakou undergroundovou akci nebo zábavu a nebo pak vystupuje na velkých koncertech a hraje desetkrát měsíčně, nebo si brnká ve volném čase a je mu fuk, jestli mu někdo koupí pivo anebo kouká do diáře a hlavou se linou jisté existenční pochody, zkrátka všechno bylo ze svého úhlu pohledu v jistý okamžik důležité. Samozřejmě byly skupiny, které otvíraly oči, rozšiřovaly obzor k nazírání hudby, více inspirovaly a také provokovaly ( Zkopce, Ošklid, A-beat, The Last Number,
1 : 1 s Petrem Vášou solo, Leash, Diletants) , některé zase přinášely nespoutaný hudební život a rozšiřovaly obsah lihu chuťových pohárků, tvrdnoucích oblastí jater ( Brutus, dětský Rockart ) a některé zase přinášely zamyšlení se nad tím, co tady vlastně hledám a proč to dělám ( S.Janoušek)  a prohloubily řádně již delší dobu tušenou rýhu, aby momentálně z mého pohledu viděno definitivně oddělily minulost a přítomnost a já zmizel kdesi v hudební ilegalitě.
Kdo ví, ale zatím se mě takto daří celkem dobře, občas jsou chvíle, kdy mě okolnost, že fyzicky živě nehraju, tvaruje mozek do nadrozměrného otazníku, ale je jich čím dál míň a mají spíše charakter jistého rozhodnutí a to, že se z té své ilegality pro těch pár, co to poslouchají občas ozvu se mi dnes jeví jako trvalý následek jisté obsese z úspěšně vyléčené závislosti. Ale i těchto záchvatů chvála bohu ubývá a tak je docela možné, že za pár let budu úplně normální člověk, který si ani nevzpomene na to, že by si zapnul kombo, výpočetní techniku, sampler, groovebox  a zahrál si třeba na kytaru, buben nebo nedej bože na housle nějaké ty výplody svého chorého mozku, ale kdo ví…

Na stránce Soundcosmetics jsem napočítal asi sedm projektů. Chápu to správně jako základnu, kde se všechny ty projekty spojují ve tvé osobě, nebo je i  Soundcosmetics jedním z těch projektů? Co bylo dřív a co potom?
No, já jich teď napočítal deset, ale to je vlastně jedno, za půl roku jich může být dvanáct,
anebo za pět let stále deset. Soundcosmetics je moje přirozenost, posedlost a dnes
spíš už jen důsledek této mojí posedlosti. Vznikalo to už kdesi v dětství, kdy jsem si
nahrával na kotoučák B5 různé experimenty přez rouru vysavače, po vodou, různé
střihy z TV a co já už vím, různě experimentoval, šlo mi to samo, přirozeně,
bylo to hodně blízké k ruchařině a moc mě to bavilo, to dobrodružství, míchání stop,
rychlosti, reverse no a pak k tomu přibývaly první písničky na kytaru, harmoniku, zpěv, housle…
Škoda, že se nic na těch kotoučích nedochovalo. Pak jsem se spíš věnoval skládání
písniček a samotnému hraní a k nahrávání jsem se vrátil až za patnáct let a ten kdo se podívá na můj web se muže v této mojí posedlosti prohrabat až do dnešních dnů, kdy je čerstvý remake Sólokapr. Protože jsem změnil doménu, tak je tam ukázek z jednotlivých konceptů míň, ale zase přibyl odkaz na komplet stažení pro případné zájemce.
Soundcosmetics je jakési konceptuální nahrávání a mezi jednotlivými nahrávkami mnohdy není žádné pojítko, když si vezmu… plays Leash, což je komplet midi verzí, tedy parodických verzí písní naší tehdejší kapely Leash, BizZzones, kde jsem z ruchů a hudby vytvářel jakési hudebnězvukové koláže různých každodenních situací je spíše rozhlasovodivadelní hudbou, Infadeout má ambientní náboj a plochy a ruchy mají charakterizovat přeměny duševních stavů. Podobný je Domadomorodo, kde je zase zvukově zachyceno a do jakési domorodé hudby zanešeno prostředí domova, kde trávím nejvíce času. One great experiment mapuje ještě analogové, hodně experimentální nahrávky z 90let, ale nejobsáhlejší, když to teď tak pozoruji je remix, remake, repas hudba, folkNOmore, cpt.BizZz a Sólokapr, kdy je izolovaný solo zpěv ze studiových nahrávek vložen do nově vytvořeného prostředí hudby, zvuků a ruchů a jsou vyrobeny úplně nové, jiné písně. Není to klasický remix, jak je známy, je to zrod něčeho nového. V případě folkNomore a capt.BizZz jsem ještě hlas tonálně zachovával, ale Sólokapr i to jediné, co bylo pojítkem s originálem  přeměnil a tak Lein hlas zní občas jako postavičky ze studia kamarád, někdy jako pubertální mutující jinoch a jen občas se podobá sám sobě. Pro Soundcosmetics je typická parodie, nadsázka, bizarnost a nebal bych se říct i jistá dávka úchylnosti.

Zajímají mě právě tvoje “sólové” projekty, které poněkud vybočují z modelu kapela nebo remix. Třeba instantní hudba - INFADEOUT. Co to vlastně je a jak to vznikalo?
No jak je psáno v definici k tomuto konceptu jedná se o snahu zaznamenat jisté
duševní stavy, které jsou si často blízké, nebo postupně přecházejí jeden v druhý,
zapíjí se do sebe, třeba přeměna, očista, zapomění, věčnost, volný mají svým způsobem jistou příbuznost a jen chronologie stavů, nebo jejich reverse můžou způsobit pravý opak, stejně tak hledání, tužba, snaha mají cosi společného, čehož se dotýkají, zapíjí se, překrývají a tak stejné je to v hudbě Infadeout, kdy se tony přelívají naladou jeden v druhý, jako kdybys hrál přes delay s velkým feedbackem. Něco nového vzniká z opakujícího se starého a vrství na sebe, přes sebe, až je to za chvíli úplně něco jiného, dalšího, s tím ocasem minulosti.
Je to jen záznam stavu vedoucí od naivní myšlenkové iluze, přes jakési zmatení, hledání podstaty až k vybalancování v novém myšlenkovém proudu a osvobození,
což jsem jaksi, dnes už ani nevím oč se jednalo zažíval a takto během dvou dní zaznamenal. Poslouchá se to pěkně ve tmě, před spaní, každopádně vleže do bezvědomí...


 A jak vznikl projekt DOMADOMORODO a co si máme představit pod pojmem “jam session s domácím prostředím”?
Domadomorodo vzniklo v zimě, většina mých nahrávek vzniká v zimě, což je pro mě jeden z málo způsobí, jak nevnímat toto pro mě zoufalé a bezútěšné období.
Tak jsem seděl, hrál si na sampler, nebo něco, kolem po schodech běhali psi,
Lea vysávala, paní nám tam ze sáčků vytahovala nějaký ten zlevněný proviant a tak jsem to tak všechno poslouchal a říkám si, tak to je zvuk domova a já s ním teď hraju, vlastně jamuju, no a tak jsem pak rozestavěl mikrofony a postupně ty jednotlivý nástroje, jako je zvuk schodů, nádobí, mumlání, šustění, vrzání a ostatní nahrál no a pak k nim dohrál jakousi pdeudodomorodou hudbu a nazval ji Domadomorodo a když už nic jiného, tak mám záznam zvuků zasazen do jakési primitivní hudby našeho domova tak, jak zněl v únoru roku 2012. Fakt je, že jsem nezaznamenal žádnou reakci a to ani z řad mých fanoušků, no asi tam nemůžou objevit to, co tam já slyším.

Zajímavé je také album One Great Experiment z devadesátých let. V něm se dokonce zmiňuje proces nahrávání a popisuje se přidávání jednotlivých stop. Jaký byl tvůj nahrávací proces dříve, ve zmiňovaných analogových dobách a jaký je nyní?
Jo, zlatá léta analogového dobrodružství a to doslova. Kdo nezažil, může si vyzkoušet a byl by překvapen jak velký díl na skvělé nahrávce může hrát náhoda, technická nedokonalost či omezenost. One Great Experiment je ukázkou toho jak vznikal lo-fi selfrecording od kazetového vrstvení a přihrávání k X stopému nahrávání, smíchání stop do jedné a dalšímu přihrávání. Tato do čtyř částí rozdělená nahrávka je také zajímavá pro terenní nahrávky, které jsem toho času hojně provozoval a v nahrávkách používal (čerpadla, archaická piana, vlaky, sprchy atd.) a ze všeho je cítit bezbřehé experimentování, vynalézavost a šum analogu, nespoutanost i svázanost okamžiku až se to potom pustí. Digitální šum je jiný šum, i zde je člověk nespoutaný i svázaný. Nespoutaný možnostmi a honbou za dokonalostí je někdy připraven o tu náhodu, to dobrodružství, o toho shůry aranžéra. Spoustu nahrávek co jsem udělal by asi dnes nevzniklo, anebo by neznělo tak, jak zní.  Ale to není podstatné, vznikly by jiné... Jinak ať je záznamové zařízení B5, Aiwa, Fostex nebo Apple jsou to pořád jen přístroje, které jsou ochotny zaznamenat dávky mé hudebnězvučné posedlosti.



Na tvém webu je taky obsáhlý článek o elektrických houslích, efektech a snímačích, který končí sdělením, že jsi se housle rozhodl už nepoužívat. Skutečně na ně už nehraješ? A co tě k takovému kroku přivedlo?
Prostě už mě přestaly provokovat a když mě to neprovokuje, tak mě to nezajímá,
šahat do futrálu jen proto, že si jedu vydělat peníze mě přestalo bavit, vůbec to poslední období mého profesně hudebního života nebylo šťastné. Byla to křeč ze setrvačnosti, ale na druhou stranu mi to dalo odpovědi na pár zásadních otázek, což pomalu ale jistě vedlo ke stavu, smířenému stavu, ve kterém se teď nacházím. Na housle jsem hrál naposledy někdy 2007, kdy jsem doma nahrával sólově party na desku S.Janouška, dostal jsem zaplaceno a od té doby jsem na ně nešáhl. Co se týče stránky violence, tak jsem na ni chtěl popsat mé zkušenosti s rockovými houslemi a hrou na ně. Když říkám rockové, tak skutečně myslím elektrické a ne to,  že si někdo koupí snímač, nebo elektrické housle zeta a může hrát s nějakým řimbuchem a je slyšet. To je jako španělka s akustickým snímačem, ale elektrická kytara je přece něco jiného a rock elektrická kytara už vůbec.
Často se mě různí ptali, jak to, že mi to zní tak, jak zní a tak jsem sepsal tento elaborát hráče, který chce hrát na housle nahlas.
Jako houslista jsem nestál za nic. Hrál jsem do čtrnácti let a pak asi čtyři roky pauza a potom jsem zjistil, že zahrát neumím nic -myšleno to, co bych chtěl. A tak jsem si díky efektům a procesorům postupně vytvořil jakési alibi, jakýsi způsob kamufláže mého hoslového naivizmu a vypracoval ho do té podoby, která byla najednou jedinečná, originální a efektivní s tím málem z houslového světa co jsem si z dětství zachoval. Fakt je, že jsem nebyl těmito okovy jakkoliv svázán, i mé houslové vzory, hlavně Steve Vai, Reeves Gabrels, Robert Fripp a Frank Zappa neměly s houslemi moc společného a tak jsem hrál víc trsátkem, prsty, paličkou přez dvojitý fuzz, kvákalo, ring modulátor, synth... než-li  smyčcem přez ty jemné chorusflangery a short delaye jak většina.
Podařilo se mi díky myšlení, způsobům hry a zacházení s elektronikou vytvořit disciplínu, která se vymykala všem známým standardům a nemusela se ohlížet na
zavedenou houslovou etiku. Myslím si, že jsem byl spíš nežli houslista hráč na housle. Pár ukázek je na webu a nějaké nahrávky v analogové rekapitulaci One Great Experiment – časti track a over ale to je dnes už dávná minulost, no a snad nejpřístupnější k poslouchání jsou nahrávky s Leash.
Těžko nyní říct, jestli si na housle někdy ještě zavrzám, ale kdo ví, ono brnkat si na akustické housle třeba někde u ohně na zahradě má taky svoje kouzlo, vše je otázka přístupu, představivosti a schopnosti k experimentu, čehož se mi zatím dostává vrchovatě.

Links:
http://soundcosmetics.wz.cz
http://bandzone.cz/soundcosmetics
http://bandzone.cz/solokapr
http://bandzone.cz/captainbizzz

a další:
http://diletants.wz.cz/
http://bandzone.cz/diletantclub
http://bandzone.cz/leash

Link na stažení alba Domadomorodo:
http://uloz.to/xMtVaLt/soundcosmetics-domadomorodo-rar

Link na stažení alba Infadeout:
http://uloz.to/xwcjEpT/soundcosmetics-infadeout-rar

A zde přístup ke všem ostatním stažením:
http://soundcosmetics.wz.cz/main.html



             

Žádné komentáře:

Okomentovat