Emani

Jednou z lokálních či snad mikrolokálních legend na novoborsku, respektive přímo v Novém Boru 90. let byla skupina Emani. Přes poměrně krátkou dobu její činnosti a sporé veřejné vystupování se vzpomínka na tento podivuhodný hudební projekt vryla do paměti mnohých. 

Emani kombinovali populární hudbu a bláznivý anarchistický přístup, který kapelu nutil měnit podobu ze synth popového dua přes rapový projekt až na pseudokonceptuální skupinu ve stylu KLF, která vedla provokativní komunikaci se zástupci tehdejší Československé televize a prováděla různé bláznivé kousky ve veřejném prostoru. Skupina měla několik “hitů”, které se na různých záznamech vrací a můžeme sledovat, jak se v závislosti na momentálním stylovém období velmi proměňovaly jejich aranže a celkové vyznění. 

Skupinu tvořili Jan Jeřábek a David Freudl, jejich role ve skupině se v čase proměňovaly, postupně se ale ustálilo složení, ve kterém David Freudl ovládá klávesové nástroje a Jan Jeřábek textuje a zpívá. Ke skupině se také na krátké období přidal multiinstrumentalista Tomáš Vašíček a v pozadí také nějakou dobu stál “manažer” skupiny, zvaný Tukan. Po působení Emanů zbyl jeden záznam živého vystoupení před místním discoklubem Astra a dvě domácí nahrávky, jedna kratší, pořízená ve zmíněném discoklubu a druhá - jakési Best of, nahraná doma na zabudovaný kapacitní mikrofon kazetového magnetofonu. Z působení skupiny se naopak zcela překvapivě nezachovaly žádné fotografie. Jen množství video materiálu, který se během pár akcí pořídil, snad stále přechovává někdejší “manažer” Tukan. V propadlišti času bohužel také zmizela kazeta s nahraným bočním projektem Emanů s názvem Rybářův superchaos. Na tehdejší sound skupiny měly zásadní vliv klávesy Yamaha s automatickými beaty a doprovody, šlo zřejmě o nějaký nástroj série Portasound. Písně Emanů vznikaly většinou bez přípravy, hudba i text byly improvizované rovnou do záznamu. Někdy byl nečekaným výsledkem “hit”, který se později vrátil v jiné úpravě. Výsledkem je opravdu podomácku vyráběný pop a bylo by opravdu zajímavé porovnat ho i s “experimentální” tvorbou projektu, což byl zmíněný Rybářův superchaos. Snad se kazeta s nahrávkou ještě někdy odněkud vynoří. 

Pokud byste někdo narazil na její stopu nebo vlastníte fotografie či videozáznam s vystoupením Emanů, ozvěte se mi a já materiál rád doplním do profilu.

ROZHOVOR S EMANY

Jak to teda vlastně vzniklo? A byli Emani vlastně vůbec kapela?

JJ: Já mám pocit, že celej tenhle ten koncept vůbec nevzniknul jako kapela. Náš otec dělal vždycky ty fotbalový setkání v Bavorově. Tady David s Čehůnem byli špičkový brankáři a já jenom chytal ryby. A už tenkrát se dělaly takový recese po městě typu - neseme si lyže v zimě a jdeme na Crystalex a mě se to líbilo a tak jsem se k tomu taky přidal. A po těch letních prázdninách všichni nějak odpadli a na tyhlety blbosti jsme zůstali spolu s Davidem sami. A pak to vlastně pokračovalo dál jako kapela. David tam měl ty papírový bicí a táta mu dovezl nějaký klávesy a já měl v garáži bubny. Do toho vlastně veškerý ty tehdejší borský kapely, který teprve začínaly, zkoušeli hned kosek vedle u Jabka v garáži. A jelikož mě slyšeli, jak tam do toho marně tluču, tak si mysleli, že jsem bubeník. 

DF: Já si myslím, žes jim tenkrát řek, že hraješ na bicí a oni ti řekli, ať zahrajeme na Majáles.

JJ: Ale to už jsme si nějak hráli. To už byl na světě ten “superhit” Šel jsem si do města koupit housky.

DF: Já bych to viděl tak, že to prostě celý vzniklo náhodně. Zahráli jsme na Majáles a pak jsme hráli u Astry a pak jsme doma nahráli tu kazetu a to bylo všechno. Pak nebylo nic.

JJ: Ty jsi odjel na vojnu a my jsme si tady hráli s Tukanem vlastně bez tebe a natočilo se mraky videí a všechno to bylo pod hlavičkou Emani. Pak si přijel, koukal ses na to a děsně tě to bavilo. Ale je fakt, že jsme toho vlastně moc neudělali.

Kolik teda vlastně bylo záznamů? Ke mě se dostaly vlastně jenom dvě nahrávky.

DF: No, jsou dvě. Jedna je z Astry a jedna je domácí.

JJ: A ještě Rybářův superchaos.

DF: Ten nám chybí, ten bych chtěl slyšet.

Rybářův superchaos! To zní skvěle.Co to je?

JJ: No to je taková odnož Emanů. Boční projekt. Ale to zmizelo. Ale ještě by se to možná dalo dohledat. Možná Dominika Melíšková tu kazetu někde ještě pořád má. 

DF: Tak to by bylo dobrý.

JJ: Ale nejsem si jistej, jestli tyhle věci chci slyšet.

DF: Já myslím, že to bylo lepší, než ty písničky. Ono to celý bylo docela rychlý. Možná se to vlastně stalo během jednoho roku.

JJ: No, tys byl na vojně, ale pak se ještě dělo víc věcí.

DF: To už ale bylo navíc.

JJ: Jo, bylo to navíc. Ale kdyby tam nebyl ten základ, tak by o to nikdo nestál. Protože pořád v tom figuroval jeden z těch vlasatejch krasavců. Dneska už jsme plešatý, ale tehdy to asi možná hrálo nějakou roli, že nám to nesmírně slušelo. 

O tom naprosto nepochybuju. A jak se vlastně ten koncept Emanů měnil s časem? Nebo jakými proměnami skupina procházela? Pamatuju si popovou verzi, rapovou verzi, někdy to byly víc písničky, někdy asi víc improvizace...

DF: První koncert byl jenom v obsazení bicí a zpěv. Pak už to takhle nikdy nebylo. A navíc to byla jenom jedna píseň.

JJ: Koncert? To myslíš tu jednu píseň, co jsme hráli na Majáles?

DF: No vidíš, a navíc to byla jen jedna píseň.

JJ: Ale to ještě mělo bejt jinak. David měl hrát na bicí, protože to uměl, na rozdíl ode mě. Ale já když viděl ty lidi v sále, tak se mi rozklepaly kolena a museli jsme si to vyměnit. David rapoval a já byl za bicíma. Venca Beneš, kterej to celý zvučil, mi musel ukazovat, jak mám hrát a klepal mi do rytmu. Takže z mýho pohledu totální průser. Ale mělo to nakonec úspěch jako blázen.

DF: Ale já nevím, jestli to vůbec bylo předem domluvený, možná jsme jenom byli na tom Majáles a někdo nám řek, ať si jdeme zahrát.

JJ: Ne, to jsme věděli určitě dopředu.

DF: Já nevim, to už je dávno. Ale něco jsme museli mít připravený. Ten text minimálně.

JJ: No, takže to byl tenhle Majáles, pak byl koncert v Astře. To už dohadoval Tukan s ředitelem kina, s tím, že nám šlo o jedno vystoupení a on se potom divil, že to není každej víkend. On nám domluvil u města, že tam budeme hrát každej víkend těch prázdnin.

DF: Pak tam asi ještě někdo hrál. My tam hráli taky jednou s Vašíčkem.

JJ: Pak nás orienťáci pozvali do Splavů a pak už šel David na vojnu.

DF: Pak už se nic nedělo, já jsem se vrátil a přestěhovali jsme se s Monikou do Lípy. A už nic nebylo.

Byli Emani vaše duo? A jak se v kapele vzal Tomáš Vašíček a co přinesl?

DF: Já myslím, že jsme mezitím hráli společně něco s Vašochem a tak se tam nějak ocit.

JJ: Vy jste taky byli spolu párkrát na nějakým čundru. No to bylo celý vždycky o tom, že jsme se kamarádili, dělali si ohýnky a zábavu kolem toho.

DF: Vašoch se tam dostal nějak takhle, ale vlastně se divím, že do toho šel a že ho to bavilo.

JJ: Já myslím, že ho to bavilo. On mi přišel nejvíc profesionální. A bral to normálně zodpovědně.

A zasahoval do toho nějak, když byl ten profesionál? Třeba vám ty věci aranžoval?

DF: No to ne. My jsme asi nijak nezkoušeli.

JJ: To asi ne. Kde bysme zkoušeli? V tomhle ohledu to bylo dost punkový. Pankáči nezkoušej.

Ale to právě nebyl úplně punk...Co to vůbec  bylo? Pop music?

DF: Takovej průřez pop music. Bylo tam všechno, co se nám líbilo. Tam bylo všechno, co se tehdy hrálo.  

JJ: No určitě. Kdybych to chtěl zlehčit, tak to byla sranda ze všeho, co známe. 

DF: Co se tenkrát hrálo, to bys tam našel.

JJ: To byla totální popina. Ale hlavně všichni okolo hráli něco úplně jinýho. My už jsme nehráli, ale pořád jsme byli v nějakým povědomí. A některý ty lidi z těch ostatních kapel si říkali: Emani, taková sračka a zná je víc lidí než nás. A s tím bych klidně souhlasil. 

DF: Víš co, v těch klávesách byly ty rytmy a doprovody. Tam byly ty styluž daný. Našli jsme nějakej beat a když to zrovna bylo v rytmu country, dělali jsme country.

DF: A já vím proč to skončilo. Protože jsme vyčerpali kapacitu těch doprovodů.

A nějaký fotky z toho existujou?

DF: Neexistuje nic. Jenom ty dvě nahrávky. 

JJ: Fotoaparát jsme nikdo nevlastnil, nic se nefotilo. Nebyl důvod dělat záznamy.

DF: A jestli se něco natáčelo na video, tak to byla Tukanova iniciativa. 

JJ: A pamatuješ si, že nám zařídil studio, který potom padlo a nešli jsme tam? Někde u Michala Davida nebo co to tvrdil.

DF: No já jsem mu teda věřil každý druhý slovo, tak tohle bych bral teda s rezervou.

A odkud se vzal Tukan? Pokud se pamatuju, tak vystupoval jako váš manažer.

DF: Já myslím, že Tukan znal Vašocha, možná ze školy.

JJ: Tuhletu manažerskou pověst si vyfabuloval sám Tukan. To on si vymyslel, že je manažer. A vlastně na tom parazitoval, no to není hezký slovo, jak to mám říct...lehce se na tom přiživil.

DF: Ale na čem? Vždyť nebylo na čem se přiživit.

JJ: No pozor! On toho uměl využít. Když jsme točili nějakej ten klip a přijeli jsme před dívčí internát a ty holky na nás koukaly z okna a on jim hned začal vysvětlovat, že provozuje tuhletu diskotéku a že tam mají přijet a ony pak fakt opravdu přijely, utratily tam peníze a pak tam zůstaly někde s ním. V tomhle on byl děsně mazanej.

DF: Já myslím, že chtěl bejt manažer kapely, díky který zbohatne. Ale to si vybral špatnou kapelu. Ale třeba ho to i bavilo.

JJ: Rozhodně ho to bavilo, protože kolem toho byla spousta legrace a taky i nějaký holky.

On tu slávu jel vlastně za nás.

DF: On už tenkrát se pasoval na toho DJ.

JJ: Mazanej byl vždycky. Ale popostrkoval nás. Furt říkal, pojdte něco vymyslíme. Udělejte něco!

A jak to vlastně tenkrát bylo s tou slavnou aférou, když Emani vystupovali v Československé televizi?

DF: Jak to říct...To našel někde Tukan a za náma přišel s tím, že shánějí nějaký lidi, který znaj televizní pořady na tolik, že dokážou v nějaký televizní soutěži zodpovídat otázky, co se kde v jakým filmu stalo. Ale to my jsme nejdřív vůbec nepochopili.

JJ: To byla taková taškařice. V televizi se dělal konkurz. Jak se ten pořad jmenoval? Televizní maniak? A my jsme jim tam poslali nějakou naší píseň a k tomu požadavky, co po nich všechno chceme. Ty si to napamatuješ?

DF: Ale jo. Tukan tam napsal, že jsme kapela a napsal k tomu nějaký požadavky a na konci toho dopisu stálo, jestli nás nevyberete, tak vás zabijem. Nám to přišlo vtipný a oni nám pak opravdu odepsali, ať teda přijedeme na konkurz, protože se bojí, abysme je nezabili.

Tak to se opravdu mohlo stát jenom v 90. letech.

JJ: No nakonec jsme skutečně byli na tom konkurzu. To bylo tenkrát v nějaký sportovní hale pro nějaký tisíce lidí...nevim kolik jich bylo. A tam pak padaly takový hlášky: To asi Česká televize takovej rozpočet nemá, abysme vám mohli splnit ty vaše požadavky.

DF: A my jsme se na to přestrojili za ženský, jakože bude sranda a Tukan to bude točit. A tam seděli normální seriózní lidi, který čekali na ty otázky.

JJ: Taky nás vyhnali jako první. Ten Kudrna začal mluvit a hned říká: snad nás na severu nepomluvíte, ale kluci Emani dál nepostupujou.

DF: A celej ten výlet se natáčel na video, od autobusu až po cestu metrem a tak dál. Točil to Tukan. Ale nic z toho jsme nikdy neviděli.

To zní skoro jako kdybyste chtěli být konceptuální kapela něco jako KLF.

DF: To jsme možná chtěli. 

A jak se vlastně ta vaše hudba šířila, když jí tolik lidí znalo?

DF: No tak já vím, jenom o tý jedný kazetě, kterou jsme nahráli u nás. Tak ta někde kolovala. Pak to až za dlouho dal někdo na Youtube.

JJ: Ale on to furt někdo poslouchá, i dneska. Třeba děti našich kamarádů. Občas někdo říká, že bude mít někdo padesátiny a abysme tam zahráli. Tak to opravdu říkám vždycky jenom: ne!

JJ: A pamatuješ si, jak jsi udělal nějaký to techno, já do toho vyrážel takový příšerný zvuky a Tukan to hned vzal na diskotéku a všem to pouštěl a říkal, že to jsou noví Prodigy.

DF: No tak to by byl typickej Tukan.

A jak se to teda nahrávalo? Vlastně to zní docela dobře a je i rozumět zpěvu.

DF: To jo, to je prostě rovnou z toho kazeťáku, ale že je tomu takhle rozumět, to je zvláštní.

JJ: Ty kazetáky teda nahrávaly překvapivě dobře.

DF: Zní to jak s nějakou kompresí.

JJ: Myslíš že jsme to nezkoušeli, jako že jsme dali nějakou verzi, pustili si to a řekli: hele, jdi si stoupnout o metr dál?

DF: To asi ne.

JJ: Ani by to stejně nemohlo bejt lepší v tý chvíli.

JJ: No, takhle když to poslouchám a jestli je to fakt v tý původní kvalitě, tak to je úplně super.

DF: No, a slyšíš ty texty, že jo?

JJ: Právě.

DF: Hezký.

JJ: No, hezký.

JJ: Ale znova už ne, viď?

DF: Znova už ne.

JJ: Akorát jsem myslel, že to je teda mnohem blbější... Je to vlastně jako fakt docela vtipný. Tak asi zapomenu na to, že bych se měl i stydět trochu. Jak jsem si myslel, že to je blbý, tak to zas úplně blbý není.