Cholera Kretenika

Cholera Kretenika je originální antihudební projekt z konce 80. let s typickým dobovým zvukem magnetického pásku a s nástrojovým obsazením využívající běžně dostupné akustické nástroje (kytara, housle) a také rozličné zvukové objekty (konve, lavory, nábytek), což je také poměrně typické pro jednorázové projekty tohoto typu. Zvuk doplňuje pískání a vrčení oscilátoru z dětského sytezátoru Pille a také častý sborový zpěv a skandování. Tvorba CHK osciluje mezi psychedelickými plochami, přísným domácím freak-outem a parodiemi na dobové písně, popěvky a slogany z tehdejšího televizního programu. 

Antihudební kompozice jako Pavouk nebo Kdo to vydrží? jsou vynikající ukázkou dobové domácí psychedelie provozované pouze v dostupných podmínkách bez přístupu k serióznějším hudebním nástrojům nebo přístrojům. 
Zvuk je na podmínky vzniku výborný, média se dochovala bez větších poškození a záznamy tak umožňují všem milovníkům hudby v syrovém stavu kvalitné poslech tohoto klenotu české antihudební scény.
Vřele doporučuji zkoumání celé tvorby CHK na jejich profilu na Bandzone:

https://bandzone.cz/kretenika

ROZHOVOR SE STEVEM SCHÜTZEM

Jak vznikla Cholera Kretenika? Šlo o jednorázovou akci spojenou s nahrávkou, nebo to byla svého druhu podzemní kapela, která zkoušela a dokonce vystupovala?

Cholera K vznikla a zanikla v roce 1988. Kapelu jsme založili se záměrem vytvořit nahrávku antihudby, kde každý hráč bude ovládat nástroj, který neovládá a nebo alespoň minimálně. K živému vystoupení nikdy nedošlo. 

Čím se inspiroval zvuk CHK? Existoval nějaký předobraz nebo inspirace, nebo to byl prostě spontánní a nepřipravený freak out? 

Většina nahrávky je čirá improvizace. Předem jsme se domluvili o čem to tak asi bude a pak už si každý téma interpretoval po svém. Dá se říct, že to byl takový lehce řízený chaos. Některé části jsou i zvukové experimenty s kotoučovým magnetofonem a pokusy s vícestopým záznamem. Předobraz žádný nebyl, ale v té době jsme hodně poslouchali album UmmaGumma od Pink Floyd. To nás inspirovalo k experimentům s technikou. Některé skladby jsou i variace na lidovky (Ej Bačo, Bačo a Holoubek), televizní reklamu Besip a nebo Master and Servant od Depeche Mode (Okurka v láku). Hlavní část nahrávek vznikla o víkendovém improvizovaném pobytu na chatě rodičů jednoho z členů kapely. Další část se potom dohrávala v Praze. 

Endemit Archives 2 · Cholera Kretenika

Jaké technické zázemí měla CHK? Na co se hrálo a nahrávalo?

Nahrávali jsme na kotoučový magnetofon Tesla B 113, mikrofony, kytarový snímač a 2 syntezátory PILLE (Made in USSR). Jeden z nich byl upraven pájkou a dalšími součástkami pro patřičně nepatřičný výsledný zvuk.  Experimenty vznikali i vytažením mazací hlavy z magnetofonu a následné přihrávání dalších stop a nebo úpravou rychlostí pásku. 

Jako nástroje jsme použili po domácku vyrobené bicí, činely z různě velkých plechů a kovových součástí, krabici od bot, housle o 3 strunách, rozladěnou kytaru a výše zmiňované Sovětské klávesy.

Měla CHK nějaký vývoj nebo pokračování? Naučila vás něco nebo vás inspirovala k další práci?

Vymyšleno – nahráno – smícháno – nakopírováno na kazety – UKONČENO. Pro nás bylo hlavní mít smělost a dovolit si udělat něco, co se vymykalo. Prostě to nesmělo být normální. 

Měla CHK své publikum nebo nějakou posluchačskou odezvu? 

V  době, kdy nebyly sociální sítě, Youtube (apod.) a už vůbec možnost svobodně vydat vlastní nahrávky, byli naši posluchači v podstatě jen kamarádi ze střední a rodiče, kteří si to museli povinně poslechnout.  Názory se různily.

Členové projektu Cholera Kretenika:

Pavel Vanka - vedoucí skupiny, rytmické předměty, oscilátor, hlas

Jiří Nečada - kytara, hlas

Václav Plavec - housle, hlas

Steve Schütz - oscilátor, hlas, rytmické předměty, zvukové efekty

hosté:

Karel Hůda - kytara, hlas

Daniel Šiman - kytara