sobota 19. října 2013

Michaal Mays




Tajuplný Michaal Mays se čas od času vynoří, aby zabouřil na svoji soustavu klávesových nástrojů. Naposledy jsme ho při tom nahráli během jednoho večera série Wakushoppu. V souvislosti s tím se mi Michaala podařilo i trochu vyzpovídat.

Zde k poslechu audio z 5.března 2013.



Zde záznam celého večera série Wakushoppu:
http://www.wakushoppu.com/search/label/Michal%20Mays

Skladba Ticho buď ze sampleru magazínu HIS Voice je ke slyšení zde:
https://myspace.com/hisvoicemagazine/music/album/ticho-bud-michaal-mays-3330839


ROZHOVOR

Z toho mála co jsem od tebe slyšel, mám pocit, že to co děláš, jde dokonale proti proudu. Cítíš se být na něco napojen, nebo něčím inspirován? Myslím, že se moc nespletu, když budu hledat tvou hlavní inspiraci někde v období, kdy se hrála kosmische musik a Popol Vuh skládali Werneru Herzogovi hudbu k filmu Aguirre. Nebo je to ještě složitější? 

Láká mně to říci, že je to takhle jednoduchý, ale není. Jako klasicky školený klavírista jsem v průběhu svých mladých let o “jiné“ hudbě moc nevěděl. Na klavír jsem začal  v pěti letech a naši si nejspíše mysleli, že ze mě udělají koncertního umělce. Takže jsem dřel na klavír, ale bez jakéhokoliv “tušení souvislostí“. Někdy v letech 70 – 72 jsem se večer hrabal v rádiu a naladil náhodou nějakou českou stanici – už fakt nevím, co to bylo. Dávali tam hudbu, která byla “úplně jiná“ než jsem do té doby slýchával. Po skončení skladby řekli autora – Stockhausen. Teď už fakt nevím, co to bylo, snad Kontakte, nebo nějaká podobná “elektronische musik“. Člověk byl odkázán pouze na rádio, takže pak jsem již dlouho nic podobného neslyšel. Cca o rok později jsem si dovolil nahrát na otcův magneťák Tesla B3 od kámoše Black Sabbath – Sabotage, kde skladba Supertzar byla pro mě bombou ! Omílal jsem tu desku snad měsíc, než jsem si sehnal ELP – Trilogy, pak Yes – Close To The Edge, Wakemana – Six Wives atd. Byly to věci, po kterých jsem žíznil, ale které téměř nešlo sehnat (možná to bylo i tím, že jsem vyrůstal v malém městě a ještě za komančů). Později jsem se dostal k v licenci vydané Apocalypse od Mahavishnu Orchestra a to bylo skutečné zjevení. Dodnes je považuji za jedno z nejlepších uskupení hudební historie vůbec. No a vše toto jsme chtěli taky hrát, na což ale nebyli ani nástroje a často ani lidi. Takže se to řešilo “domáckými“ produkcemi, často pouze v duetech. Pak později to již byly různá seskupení a kapely s rockovým a jazzrockovým repertoárem, včetně někdy povinné produkce z československého repertoáru. Takže začátky myslím jako u většiny muzikantů – rockové. A když pak člověk, jenž to myslí s hudbou vážně, přemýšlí co dál, může až do ekvilibristických poloh dotáhnout technickou dokonalost, může pouze jenom tak hrát celý život “to samý“ (a neříkám, že špatně), anebo může “cestovat do jiných krajů“. Zvolil jsem tuto možnost. A aby z mého e-mailu nakonec nebyla monografie, tak již pouze pár větami. Dostal jsem se k poslechu Stockhausena, Xenakise, Test Dept, Residents, Fred Frith, Elliott Sharp, Sergej Kuryokhin, Art Zoyd, Supersilent, AMM, Biota (myslím, že dodnes nedoceněné uskupení), John Cage, DDAA, Heiner Goebbels, Pierre Henry, Henry Kaiser, Kronos a Arditti, Bob Ostertag, Piazzolla, Organum, Steve Reich, Frederic Rzewski, John Zorn, Yoshihide Otomo, La Monte Young etc. etc. etc. Vždy mě fascinovala práce se zvukem, takže můj obdiv patří i zvukovým čarodějům taky Dhomont, Harrison, Normandeau, Parmegiani, Ferrari, Kientzy, Barrett etc. vtěsnaných do škatulky elektroakustická hudba. Ale abych nelétal jenom po světe tak mnoho mi dal Daniel Forró (v Čechách absolutně nedoceněný člověk), hodně jsem poslouchal Chadimu, výborné jsou věci Michala Rataje, Petra Grahama, Michala Košuta a zase dám etc., protože toho všeho dobrého je hrozně moc a už je to mnoho let nesledovatelné.
A co se týče Tvého dotazu na inspiraci, tak nesmím zapomenout i na “nehudební“ oblasti, jako je poezie (fantastičtí Ferlinghetti, Ginsberg, Corso, Krchovský …), film (Greenaway, Jarman, Švankmajer …), výtvarníci (nemůžu se “nabažit“ starých obrazů např. Yvese Tanguye, ani nových např. Glenna Browna), performeři, tvůrci nových hudebních nástrojů (Ghazala, Reichel, Buchla, Partch, Hutchins, Panhuysen …) a tak různě. Prostě věci, které mi něco řeknou, aniž bych často věděl co se mi na nich líbí a proč. Nikdy jsem se tímto hlouběji nezabýval, ale myslím, že to má hodně společného se založením člověka. A jestli tyto věci na Tebe působí (jakože na mně ano), tak logicky se to musí někde projevit – třeba i v hudební tvorbě, ale i v povaze, náboženství, světonázoru, ale na to by Ti asi nejlépe odpověděli lidé z jiných vědních oborů.
Jestli jsem na něco napojen? Nevím, nepřemýšlím o tom. Faktem je, že často mně napadají věci, které nemají pragmatický podklad a původ, prostě jenom tak to přijde. A jestli se to pak podaří udělat, je to hezký. A teď už alles a k dalšímu dotazu.

Nahráváš si svou hudbu sám?
Od jistého času ano. Je to způsobeno jednak tím, že Ti do toho nikdo nekecá a uděláš si vše po svém – výborně nebo blbě, ale po svém. Nikdo Ti neříká, co tam máš dát, jak to má být dlouhý, co to má vyjadřovat a spousty podobných rozumů. Hudba mně živila akorát pár měsíců v začátcích, teď mně neživí a myslím, že nikdy živit nebude. Vydělávám si na živobytí jinak a tak muzika může být pouze koníčkem, i když velice silným a časově žravým !

Jaký je další osud tvé hudby? Dostane se mezi lidi, třeba mezi tvé přátele?
Byly doby, kdy jsem alespoň sporadicky své věci předváděl v klubech, nebo na soukromých akcích, teď již téměř na bodě mrazu. Nemám tu potřebu všechno “tahat ven“. K přátelům se některé věci dostanou, občas něco pošlu někam na soutěž (i když je to hrůza si jenom představit, že někdo o hudbě rozhoduje v pořadí). “Žánrově“ se jedná a velice různorodé věci – od písniček s doprovodem klavíru, nebo kytary, přes jednodušší komponované věci, skladby rockové, elektroakustické a jejich různá spojení až po zvukové manipulace. Co se počtu týče, nikdo jsem je nepočítal, ale odhaduji to tak na 500 věcí, povětšinou “nějak“ nahraných. Nějak znamená, že ne vždy je výsledek dle mých představ, protože doma máš samozřejmě spousty (zejména technických) omezení a musíš do kompromisu. Např. smyčcový kvartet musím nahrávat postupně “bez smyčců“ a vše simulovat – různě. Samply, zvuky, glissanda, vibráta atd. Klávesy a elektronika udělaly za posledních 50 let neskutečný skok, ale jestli má být někde akustických nástroj, tak každá jeho simulace je marná. Ani ten klavír (a ten si myslím, že je ještě nejblíže skutečnosti), který reprezentují gigabyty samplů a matematické modelování průběhu zvuku a dozvuku není ještě schopen stoprocentně nahradit jeho akustickou předlohu. A to se bavím jenom o běžném hraní, nemluvě o různých možných experimentech hry (preparace, klastry atd.)

Máš vůbec ambici vystupovat na veřejnosti, nebo je pro tebe lepší zůstat ukryt a hudba je pro tebe spíše soukromou radostí?

Nepřemýšlí teď o tom. Když jsem před lety potkal bývalého spoluhráče na bicí z kapely, tak se mně zeptal jestli a kde hraju. Popsal jsem mu v jedné věte co je mým současným hudebním záběrem a odpověděl mi: “Víš, když někomu jednou tleskali, chce to slyšet dál“. Přemýšlel jsem o tom, že u někoho to tak může být a že potlesk málokomu udělá špatně. Ten člověk hraje to, co před 30 lety a snaží se tím živit – takže každému co jeho jest.
Ukryt nepotřebuji být, jsem (myslím) poměrně komunikativní člověk a věnovat hodiny práce, nápadů, důvtipu a nevím ještě čeho, abych se zviditelnil, nemám zapotřebí. A jestli se mi něco povede? No tak mám samozřejmě radost ! A jestli mně něco nevyjde ? No tak samozřejmě nadávám, ale jiné konsekvence to nemá. Taky jsem v minulosti psal různé hudební recenze (v období časopisu Ticho), ale je TOLIK a TOLIK různých pohledů na jednu a tutéž věc, že jsem upustil od toho ten můj prezentovat.

Řekni mi něco o svém vybavení. Proč hraješ na to na co hraješ? Jaký je tvůj vztah k technice a hudebním nástrojům/přístrojům?
Jak jsem psal v předchozím odstavci, ideální stav je mít pokoj plný kvalitních akustických nástrojů, umět na většinu alespoň trochu hrát a v druhém mít to vše elektronické, včetně nahrávání a masteringu. Vývojem počítačů je klasické nahrávací železo již v kytkách a zbývá již pouze obdivovat např. poslední nahrávky Acid Mothers Temple a jejich snahu čistě analogového nahrávání. V době nepřeberného množství možnosti editace věc vskutku mistrovská. Ale abych se vrátil k Tvé otázce s vybavením: vychází to z toho, že jsem původem klavírista. Musím z něčeho taky žít, takže postupem doby využívám tyto mašinky: master Roland RD-700SX, Yamaha SY-99, Korg R3, Emu ESi 32, Boss GT-Pro, KaossPad KP3+ a Cubase 4, kytary elektriky Stratocastra a starou Jolanu a akustiku Epiphone. Občas nějaké další serepetičky, jako citera, flétny, dětská harfa, harmonika etc... V každém z těch el. nástrojů jsou desetitisíce možných zvukových a editačních kombinací a že je nikdy všechny neuslyším mě až děsí. Samozřejmě že nástroje již samy o sobě mají v sobě tisíce zvuků a nastavení, ale často jsem si vyráběl zvuky sám, abych nebyl závislý “na továrně“. Byly doby, kdy jsem dělal jeden zvuk několik hodin, výsledek neuspokojivý a druhý den jsem ho dodělával. Přiznám, že je to již minulostí, protože času je šíleně málo. Stejně, jak je již minulostí každodenní “cvičení“. A co se týče nástrojů, nevěřil bys, kolik zajímavých zvukových možností najde člověk v kuchyni, nemluvě o jejich nahrání do complu a editaci !!!

Žádné komentáře:

Okomentovat