B-612 Uražení a ponížení

Následující profil přibližuje tvorbu tří personálně propojených sdružení podivuhodné dobrodružné hudby vzniklých na Trutnovsku a působících převážně v devadesátých letech. Dokumentace  o nich se dochovala díky pečlivému archivářství Víti Švece, který zároveň rozvíjí původní myšlenky sdružení dodnes ve svém jednočlenném projektu Humma Humma. Pokud bych v Českých zemích hledal paralelu k mým oblíbeným hudebním anarchistům Davenport Family, našel bych ji na Trutnovsku v podobě bratrského dua 60 wattové slunce, nebo v jeho rozšířenější a možná poněkud sofistikovanější podobě B-612 Uražení a ponížení.
Díky archivu Víti Švece máme možnost sledovat dvacet let vývoje jednoho specifického a konzistentního přístupu k hudbě v podobě tří projektů, které však můžeme zároveň vnímat jako jeden dlouhodobý projekt. V nahrávkách všech tří sdružení se všemi myslitelnými prostředky vzývá duch chaosu, v nahrávkách 60ti wattového slunce jsme možná svědky jednoho z nejextrémnějších zvukových projevů u nás. Agresivitu jiných radikálních seskupení operujících v našich zemích, členové bratrského dua nahrazují nekompromisností a vážností s jakou přistupují k napohled naprosto šílenému materiálu.
Podmínky pro vznik i záznam hudby byly v případě předevěím prvních dvou projektů omezené, jednak podmínkami a nedostupností techniky, také ovšem danými limity a způsobem produkce (hraní bez využití hudebních nástrojů, nahrávání na neobvyklých místech). Zmíněné Davenport Family připomene například pokus o pořízení hudebního záznamu na vlakové zastávce. Pikantní zvukovou příměsí zejména v nahrávkách 60ti wattového slunce je šum pásku a vlastní hluk laciného magnetofonu. Pozdější projekt Humma Humma už posléze přešel do kategorie high fidelity.

Projekty si nejlépe přiblížíme vlastními slovy Víti Švece v následujícím rozhovoru, který se odehrál tak rychle, že jsem skoro ani nestačil položit otázky:

"Seskupení B-612 URAŽENÍ A PONÍŽENÍ bylo činné především v druhé polovině devadesátých let na Trutnovsku (Libňatov, Suchovršice, Trutnov). Tato podivná kapela byla čistě improvizačním projektem několika hudebních analfabetů, kterým nic nemohlo zabránit v jejich cestě do srdce chaosu a zase zpět.
Improvizace byla pro B-612 praktickou nutností nejen díky neznalosti a nezájmu o hudební pravidla. Skupina byla otevřena invazi kohokoliv jiného, pakliže dotyčný(á) měl(a) potřebu na projevy ostatních členů reagovat a také jim naslouchat. Jednalo se tak spíše o akustickou experimentální komunikaci s postranními vizuálními efekty. Improvizace skupiny nebyla postavená na individuální dominanci, ale byla pokusem o kolektivní harmonizaci. To, že harmonizace nabírala často disharmonických rysů, bylo výsledkem autorského pohledu na okolní svět a jeho fungování. Bezprostřední audio-(vizuální) kolektivní komunikace byla zásadně ovlivněna terénem - prostředím performance, jak tématicky, tak zároveň instrumentálně. Nástroje byly často nalézány, objevovány v terénu akce, nebo byly terénem testovány a na místě upravovány. Nejedná se tedy o hudební skupinu v tradičním smyslu, ale o experimentální kolektiv, který neusiloval jen o audio experimenty, ale který experimentoval i sociálně a environmentálně. Jeho fungování bylo zásadně ohroženo odlišnými životními trajektoriemi členů a nečlenů. Každá současná audio - harmonizace kolektivu vyžaduje větší úsilí než v době pravidelných kolektivních zkušeností a dialogů.
V současné době je tedy B-612 ve stavu jakési hybernace, z které se čas od času probere, aby se účastnící na společném audio-setkání společně přesvědčili, že na planetě B-612 stále ladí každý zvuk, a že chaos a řád jsou dvě strany jedné mince."


Pro doplnění informací především o nahrávání:
Nahrávky jsme pořizovali na zařízeních, která nám byla dostupná.
Začali jsme s laciným kazeťákem "dvojčetem" od vietnamců a jeho interním mikrofonem.
Takže byl na některých nahrávkách slyšet motorek kazeťáku lépe než samotná hudba.
Nahrávali jsme jak doma (v panelákovém bytě), tak u kamaráda na chalupě, v přírodě, nebo třeba na vlakové zastávce (což mělo tu nevýhodu, že pán, kterého jsme rušili nám chtěl rozšlapat kazeťák i hudební nástroje... ).

Nejčastěji měly nahrávky podobu nepřerušeného toku improvizace. hráli jsme bez jakýchkoliv zkoušek, nebo pravidel. Jediným pravidlem bylo snad jen to, že každý zvuk ladí a nic není zakázáno.
Délka nahrávky pak byla většinou daná délkou jedné strany kazety, tedy ca.45 minut, protože jsme používali 90ti minutové kazety.
Ale když jsme se sešli na vhodném místě a ve větší sestavě, pořídili jsme nahrávky i několikahodinové. Zkrátka jsme hráli až do odpadnutí...

Až když jsem byl na vojně (tzn. rok 1997), pořídil jsem si z druhé ruky (za ca.4000kč vydělaných v rámci druhé vlny privatizace) kvalitnější tape deck značky Toshiba
a přikoupil dvojici obyčejných dynamických mikrofonů Hama. To byl pro kvalitu nahrávání obrovský skok kupředu.
Ale neměli jsme tehdy stále možnost jak nahrávky kopírovat, díky čemuž se některé nahrávky, zapůjčené nepříliš spolehlivým kamarádům, nedochovaly.
Teprve o dalších pár let později jsem pak zakoupil svůj první počítač se zvukovou kartou.
To mi umožnilo zdigitalizovat staré nahrávky a zároveň je také částečně zbavit šumu.

Kupodivu jsme měli s B-612 i několik veřejných vystoupení, které se však dají spočítat na prstech jedné ruky. Jednalo se zpravidla o vystoupení pro pár posluchačů (v muzeu ve Dvoře Králové jsme hráli pro tři platící diváky + osazenstvo muzea).
Článek v regionálních novinách k jednomu vystoupení na drobné akci ve třídě jazykové školy jsem dal na Bandzone.
Největší konzert bylo vystoupení na jednodením festiválku v Úpici, kde mohlo být okolo 300 lidí.

Kolektivní improvizace v rámci B-612 Uražení a ponížení byla pro nás určitě nejzajímavější, ale protože jsme se nesešli příliš často, tvořili jsme ještě takové frakce, podskupiny.
Když jsem nahrával jenom s bráchou, říkali jsme tomu 60ti wattový slunce, další sourozenecká trojice Lexa a jeho sestry Míša a Danča měli zase Smrkové listí, já společně s Dančou (tehdy mojí přítelkyní) jsme si zase říkali Stoletá voda.
S kamarádem Pájou jsme měli projekt Muscaria, který vlastně začal existovat ještě chvilku před B-612. A když jsem byl zrovna sám, udělal jsem pár nahrávek pod jménem 30ti wattový slunce (jako polovina 60ti wattovýho slunce) a Digital Sun (pro nahrávky, kde jsem využil vymožeností počítače a upravoval a vrstvil zvuky v PC a mísil je se zvuky tvořené přímo v počítači).

Protože nyní nemám zrovna nablízku žádného kumpána na hraní, tak si musím vystačit sám. A nahrávám tak vše sám, metodou postupného nahrávání na více stop.
Přitom zůstávám věrný diletantskému přístupu a improvizaci, i když postupné vrstvení zvuků mi dává možnost mít vše o něco více pod kontrolou. Tento můj jednočlenný projekt jsem nazval Humma Humma, což je odkaz na eskymácké hrdelní zpěvy.

V současnosti nahrávám a většinou i mixuju na kapesním čtyřstopém digitálním nahrávacím zařízení TASCAM DP-004. Používám kondenzátorové mikrofony Apex 435, Apex180, mikrofónní zesilovač M-Audio DMP3.
Když chci použít nějaký efekt, pustím zvuk během nahrávání ještě přes syntetizátor microKORG.
Ten TASCAM jsem použil i na zatím poslední nahrávku B-612 - Léčimé ticho. Tato nahrávka byla pořízena v lese a za použití pouze interních mikrofonů tohoto zařízení.

O mě a o dalších zúčastněných:
V době kdy jsme nahrávali první nahrávky, jsem byl absolventem Trutnovského gymnázia a většina ostatních spoluhráčů právě končila stejnou školu.
Já jsem byl o dva až tři roky starší, než ostatní. Hodně nás ovlivnil v té době vyhlášený trutnovský klub End, kam jsme chodili na koncerty téměř každý týden.
Vznikli jsme tak z podhoubí středoškolních intelektuálů a zároveň jsme se mísíli s anarchisty a punkáči, kteří se často scházeli i u nás doma.

Na gymplu jsem byl hodně introvertní, skoro jsem nemluvil. Právě hudba mi nejvíce pomohla více se otevřít, rozbořit ztuhlé struktury, které jsem si uvnitř vytvořil.
Hudba a tanec - nikdy jsem nedokázal na koncertě jenom klidně naslouchat, vždycky jsem se napojoval na hudbu prostřednictvím pohybu.
Poslouchali jsme kapely jako Psí vojáci, MCH Band, Ser un Peyjalero, Šanov...
V současnosti pracuji jako textilní návrhář v automobilovém průmyslu, ve Strakonicích.
Zajímá mě východní filozofie i křesťanská mystika, věnuji se meditační praxi (buddhismus, džňána jóga).
A hudba je tak pro mě stále vzrušujícím dobrodružstvím a meditací zároveň.

Jádro B-612 dále tvořili:
můj bratr Jirka, kterému tehdy nikdo neřekl jinak než Džordža. Byl velmi svéráznou a známou postavou trutnovského gymplu, který provokoval svým tvrdohlavě a nekompromisně svobodomyslným chováním.
Měl vždy neobyčejný talent inspirovat své okolí (je přímo prototypem vodnáře).
Dnes má rodinu s dětmi a zajímá se hodně především o alternativní školství, antroposofii a snaží se žít co nejblíže přírodě.

Lexa byl spolužákem mého bratra a později se stal dočasně mým švagrem. Je akademicky vzdělaným umělcem, přesto zůstává stále pankáčem nejenom srdcem, ale i vzhledem.
A to i přesto, že přednáší na univerzitě. Pohybuje se nyní mezi Švédskem, kde má přítelkyni z Thajska, a Čechami, kde má akademické povinnosti.
V B-612 hrály i jeho dvě sestry - Danča a Míša.

Máca je dalším bývalým spolužákem mého bratra. Vystudoval Pedagogickou fakultu v Liberci, ale před vzděláváním nové generace dal přednost opravování střech.
Je to další samorost v sestavě B-612, řídící se svojí vlastní filozofií, která jde proti proudu dnešního moderního světa.

Zdenda se k nám připojil o něco později. Je to můj dlouholetý kamarád, který svůj čas a srdce věnuje především Diamantové  cestě (učení tibetského buddhismu).

Nahrávky:
Projekt B-612 Uražení a ponížení  je taková matka, která dala život těm dalším dětem. Ke stažení a poslechu bych asi doporučil nahrávku Svatá Briketa (je to 2 CD). Považuji to za naši nejtypičtější nahrávku.
Žádné "singly" od B-612  neexistují. Minimální délka skladem je 45 minut...Proto věci, které jsem dal na Bandzone jsou jenom takové výseky z větších celků.

Co se týká 60ti wattového slunce, když procházím svým archívem, je jen málo věcí, které bych chtěl sdílet na internetu.
Ta zvuková kvalita je u většiny nahrávek za hranicí i pro moje otrlé uši. Vyjímkou je "album" Věci noci, které si rád poslechnu i nyní po letech.
Ale není to naše typická nahrávka. Byla to jedna z našich posledních, kdy už jsem měl přeci jenom lepší vybavení.
Takže jsme si mohli dovolit si hrát i s decentnějšímy zvuky, které bychom dříve nemohli vůbec nahrát, protože by zanikly v hukotu.
A celé je to nahrané bez použití jediného hudebního nástroje.
Pak bych možná ještě vybral nahrávku Běžec bez nohou, která je na druhém pólu.
Je to dost brutální a tedy dost typické pro naše starší věci. Jsou to tři skladby. Ta první, dvacetiminutová je hraná na klávesách puštěných a zkreslených přes kytarové kombo.
Jako text, který ale zaniká v tom hluku, jsme použili básně našeho oblíbeného surrealistického básníka Milana Nápravníka.

Většina posluchačů to všechno bude vnímat jenom jako recesi, úlet.
Pro mě je v tom však něco navíc, něco mnohem podstatnějšího.
Poznání, že chaos je tvořivým lůnem, ze kterého vzniká řád, aby se projevil a pak zase propadl v chaos.
Že chaos dává život a řád ho někdy usmrcuje, že proto aby byl člověk tvořivý nemusí být umělcem (nemusí "umět" např. hrát na nástroje)...
Poznání, že člověk může dělat cokoliv a všechno do sebe dokonale zapadá. Stačí se vzdát posuzování a škatulkování.
Hledání svého vlastního rytmu a napojení se na rytmus ostatních, na rytmus okolního světa.

A něco, co se nedá popsat, ale musí se to prožít...







Odkazy na stažení zazipovaných souborů:

ZIP 1
60ti wattové slunce - dvě "alba"
- Běžec bez nohou
- Věci noci

ZIP 2
 -60ti wattový slunce - výběr
-Muscaria - výběr

ZIP 3
 B-612 - výběr

ZIP 4 
B-612 - dvojalbum "Svatá Briketa"

LINKS:
Humma Humma na Bandzone

60wattové slunce na Bandzone

B612-Uražení a ponížení na Bandzone