úterý 25. září 2012

Honza Mašek




Tento příspěvek je poněkud osobnější, protože Honza byl můj kamarád. Rok jsem bydlel v jeho bytě a jednu sezonu také hrál na baskytaru v jeho kapele Seno.
Honza byl svérázný instrumentalista, který prošel pestrým hudebním vývojem od klasické kytary přes Beatles a metal až nakonec našel hudbu svého srdce v experimentálním rocku, v jeho případě ztělesňovaným hlavně postavou Roberta Frippa. Ve skupině Seno - Honzově hlavním projektu - se tak setkávaly vlivy King Crimson, krautrockové scény (čitelné především v bicích Pavla Navratoviče), psychedelický rock and roll a později rovněž Honzův obdiv k hudbě Milese Davise. Je podivné, že ačkoliv na internetu lze dnes nalézt už téměř cokoliv, o skupině Seno vuhledávač nevyhledá nic. Zřejmě je to způsobeno vyjímečně špatným načasováním jejího působení. A ačkoliv Seno bylo aktivní zhruba patnáct let, větší část zmíněné doby působilo zejména na Turnovsku a zbytek republiky dlouho zůstával mimo oblast jeho působení. Seno tak dobrovolně zůstávalo regionální kapelou, což se částečně změnilo až Honzovým přesídlením do Prahy. Skupina si získala mnoho obdivovatelů, setrvávala však v hlubokém undergroundu, kde zářila jako temná neznámá legenda, jako hudba z jiných dob,jako něco co možná vlastně ani neexistuje. Seno vyprodukovalo mnoho nahrávek, distribuovaných na magnetofonových kazetách, později na CD, proces jejich vzniku byl však po celou dobu stejný. Vznikaly na osmistopém kazetovém magnetofonu a pozdější přepis na CD zajišťoval Honzovi a Senu vždy nějaký zpřízněný majitel počítače. Honza se nikdy s výpočetní technikou nespřátelil, držel se starých osvědčených metod a žádný počítač nikdy nevlastnil.
Kariéru skupiny Seno ukončila Honzova nemoc. V roce 2006 u něj byl zjištěn mozkový nádor. Následovala operace a dlouhé léčení. Honza zemřel v prosinci roku 2009.

Skupina Seno mívala tu a tam tvůrčí pauzy a během nich byl Honza tím více produktivní v domácím nahrávání. Jeho výsledky neměly nikdy jinou ambici, než být dárkem pro přátele nebo spřízněné duše. Proto se na Honzových “solových” albech mísí field recording, Frippovské kytarové kompozice i svérázně pojaté převzaté hity populárních skupin. Obaly se pak nesou v podobném duchu, podobně jako i obaly alb samotné skupiny Seno, vyznačující se výraznou antiestetikou.
Jak bylo řečeno, srdce Honzova domácího studia tvořil osmistopý kazetový magnetofon Tascam, na svou dobu luxusní přístroj poloprofesionální produkce. Na něm se materiál míchal a celý mix se pak zaznamenávál do dvoustopého magnetofonu Sony. Honza používal dva efekty Boss Digital Delay zapojené do  AUX výstupů Tascamu, pomocí nichž vyráběl “stereo”. Bohužel už si nepamatuji přesně zapojení, Tascam sám samozřejmě stereo umí, domnívám se, že nejspíš šlo o “dual mono”. Možná to byla nějaká Honzova finta jak udělat v nahrávce hlubší prostor.

Na tomto přístroji vznikaly samozřejmě i nahrávky Sena, pokud zrovna nešlo o živý záznam koncertu. Ale i k těm Honza občas něco dotáčel, když se mu zdálo, že není slyšet kytara a měnil tak záznam v novou kompozici. Seno by zasloužilo nějaký hlubší rozbor, ale svůj čas už bohužel prošvihlo. Zajímavých kapel, kterým se i přes léta hraní nepodařilo vejít v širší známost bude jistě víc. Zvláštní je, že za tak dlouhou dobu za kterou Seno působilo, se mu nepodařilo vystoupit na žádném z festivalů, ani protnout nějaké širší hudební kruhy. Přes jistou ušmudlanost a občasný adolescentní humor to byla skupina s jasným názorem, tvořená navíc dvěma výbornými instrumentalisty. Zbylo po ní několik kazet válejících se kdesi na dně zavřených krabic a pár CD, o kterých možná jejich majitelé už také neví, kam je dali. Tady jsou alespoň dvě Honzovy domácí nahrávky.


 CD VYKOPÁVKY
stáhni ZDE


CD HONZA MAŠEK-DĚLÁ SI TO DOMA
stáhni ZDE
 




1 komentář: