pondělí 7. ledna 2013

ARTISTATIC


Projekt Artistatic je lehce obestřen tajemstvím, musí nám stačit jméno které si autor zvolil a fotky, které sám poskytl jako ilustraci svého profilu. Naštěstí se uvolil vlastními slovy trochu přiblížit celý projekt. Ze všeho nejlepší je samozřejmě poslechnout si skladby projektu Artistatic pěkně jednu za druhou na jeho profilu na Bandzonu. Sám svou hudbu celkem trefně označuje jako psychedelic pop, ale v eklektickém artistatickém mixu dojde i na reggae, rock, trochu punku, rap i roztodivné blues.


Poslouchejte zde:
http://bandzone.cz/artistatic


ARTISTATIC
Nejprve fakta a trocha pravěku - životopis
Pocházím z rodiště J.A.K., nyní žiji v Praze, 31 let. První činnost zaměřená k přímému hudnutí byla započata někdy v druhé polovině 90´. Od dětství jsem byl pod vlivem písničkářské a kotlíkářské kultury mých blízkých, ale ovlivnil mě třeba projekt otčíma a jeho kamaráda Studio svit (takový dinosaurus Home recordingu). Bratr v pubertě koketoval s rockovo-metalovými tendencemi, pořídil si el. kytaru a k ní i středoškolskou kapelu, která se nedočkala koncertu (a snad ani zkušebny).

(Bylo to v době, kdy se dala na běžný satelitní příjem naladit MTV, kde běželi, Cure, Nirvana, Metallica, Prodigy /ale i první české pecky z 60, Hitparády SOS/, ale lidi za oknem pořád nosili barevné šusťáky, které já jsem nosit nechtěl... )

K věci; Kolem 13. jsem z Lega přesedlal k muzicírování! Brácha v tu dobu od rockera upustil a na kytaru padal prach. Stal jsem se kytaristou, za kterého se pokládám doteď. Následovala doba zkušebny v prasečáku u staršího kamaráda-kytaristy. Tento hudebník  tehdy plynule přecházel od soustruhu na konzervu a poté k Rakovi. Bylo dobré, že jsem ve svých začátcích byl v blízkosti právě jemu. Kamarád ze školky (nyní muzikolog) se chopil basy. Pak se to chvíli formovalo a vznikla kapela Tajemník KOR. Pilně jsme zkonstruovali set na koncert a šli na pódium. V té době u nás ještě silně fungoval místní underground, který nejlépe vystihuje historie festu Mišmašpárty (http://www.mismas.org/historie/1998/program-mismas-party-no-5).
Z první křeče jsme se uvolnili a zjistili, že jde na pódiu jen tak blbnout a lidi to baví, možná ještě víc než drill. Nastala doba jamu. Veškeré naše vykonstruované věci přešli k volné myšlence a s tím i k postupnému úpadku. V tu dobu jsme ale již hráli s talentovaným kamarádem přes klapkové hračky. Zkoušeli jsme v kulturáku, který vlastnil odložený a zapomenutý rekvizitář dechovkového ansáblu, což rozvinulo náš psychedelický pohled na věc.



Artistatic z plen cívek do matrixu
V novém tisíciletí přišli do mých obzorů nové techonologie (kapela byla v troskách), to však přichází na scénu onen kamarád klávesista akordeónista a ukazuje mi na svém prvním Pentiu Fast Tracker, CakeWalk a Rebirth (2001-2003). Následuje první pohrávání si. Artistatic doma pc neměl tak jsme zatím "jen" tu a tam přijamoval. Pak jsem si to PC pořídil a do něj rovnou ACID a SF. Ti dva mě provázeli dlouho, ale nahrávky jsou bohužel pohřbeny na zničeném HDD, zachoval se pouze "blues". Bylo to syrové ohmátání si všech těch hejblat a kouzel (2004-2005). Pak přišel Reason a následně i Cubase. To byl zrod mého soukromého tvořínku. Mezitím se stupňovaly i jamovací příležitosti (kde to šlo tak se dělal kravál). Skutečně jamování mě láká kdykoli je příležitost, nezáležíc na tom, že fujaru mám doma ve vitríně!
Mezi první kusy mé tvorby ze slovácka jsou Žezuňg, Hulákol, Souser a třeba Co je pod plesnivým listím a Latinsky.

Mezi důležité kolaborace patří taky věci zbastlené v Baráčku (http://www.baracek.tym.cz/sesta.html) ve spolupráci s dalšími muzikanty-nemuzikanty, jsou to spontání a jedinečné kusy, které vznikly během večera bez větších příprav ( Hřib, Jiřina), v tomto byl hlavní zvukový mistr právě onen kamarád klávesák, ale spolupráce to byla vyrovnaná.



Pak se Artistatic přestěhoval do Brna (2008), kde začali vznikat hlavní věci: A co příjde zítra, Takové ty řečičky
Tehdy jsem se dovybavil mikrofonem a mixákem (jinak jsem měl kytaru a basu). Záhy na to jsem se neplánovaně doposud usadil v Praze (od 2009). Tu jsem si pořídil i preamp, což je znatelné od songu Smash my roots, poslední kus Ze sna je asi rok starý, tu píseň jsem skutečně slyšel ve snu. V tom snu ji zpíval kamarád kytarista.

Zvuky a hudba pro mě znamenají hodně. Zvukové projevy jsou jedním z nejodvěkovatějších vyjadřovacích způsobů. Jsou úzce svázány s pudy jako láska ale i strach. Konstrukce, které ze zvukotvorby vykřesala západní karteziánská (ale i třeba východní indická) kulura, jsou pro mě stejně umělé a krásné jako třeba matematika. Z umění je podle mého hudba nejemotivnější, neboť dokáže srotit davy, vyvolat psychózu ale hlavně pohladit nebo vzrušit napříč všemi kulturami (nejen člověčími).

Jak jsi se doslechl kvalita a úroveň mých písní je značně kolísavá a jsou to mnohdy kusy osobnějšího charakteru.
Těším se na příští příležitosti a splétání invencí v konkrétní tvary. Ty jsou nyní čím dál méně chemické a umělé - "vracím se do lesa", místo elektriky španěla, minimum efektů, ty spíš jen pro atmosféru...Každopádně aktuální umění jam je nadevše a neopakovatelný.



Žádné komentáře:

Okomentovat